Když už pes zvládne bez problémů vydržet v dané poloze ("sedni" nebo "lehni"), můžeme pomalu začít trénovat odchod od psa. Metodický postup je pro polohy v sedě a v leže velmi podobný, takže ho stačí vysvětlovat pouze pro jednu z těchto poloh. Lehce náročnější je pravděpodobně poloha v sedě a proto si celý postup vysvětlíme na ní.
Psa povelem "k noze" posadíme do základní polohy podél naší nohy. Buďte důslední i zde. Dávejte si tedy pozor, zda pes i povel "k noze" vykoná tak, jak má, a kdyby náhodou ne, neodkládejte opravu cviku. Pokud pes na 100 % neovládá tuto polohu, neměli byste se pokoušet dostat dál ve výcviku. V tomto případě nejde o souslednost cviků. Jde ale o autoritu. I povely, které psovi dáváme před tím, než se dostaneme k nácviku samotného cviku, který chceme řešit, bychom měli důsledně opravovat. Pokud chyby ignorujete, podkopáváte si svoji vlastní autoritu. Výsledek celého cvičení pak může být negativní i když si myslíte, že v samotném odložení jste udělali pokrok. Buďte tedy detailisté. Pokud máte pocit, že byste se k samotnému odložení nedostali, tak nedávejte povel "k noze", ale situaci vyřešte třeba tak, že psovi dáte povel "sedni" (který by už přeci jen měl znát) a k psovi se zařadíte vy. Tímto způsobem se dostanete do základní polohy rychle a bez případného podrývaní své autority při ignoraci chyb psa v předešlém cviku. Toto neplatí pouze v tomto případě, ale při jakémkoliv cvičení. Psa nezapomeňte pochválit po správném vykonání prvního cviku ("k noze" nebo "sedni"), abyste jasně oddělili, kdy začínáte dělat něco nového a psa nepřipravili o pochvalu za správně provedený cvik.
Když pes sedí u vaší levé nohy, řekněte povel "sedni" (v případě vašeho přiřazení ke psovi povel klidně zopakujte) a postavte se přímo před psa - čelem k němu. Ne moc daleko a ani moc blízko, cca 20 cm od jeho čumáku. V duchu napočítejte do tří a zařaďte se zpět do základní polohy vedle psa po jeho pravém boku (vaší levé noze). Pokud pes toto vydrží, moc ho pochvalte, pohlaďte, odměňte a uvolněte ("volno"). Dávejte si pozor na to, abyste psa nechválili moc brzo. Nechvalte psa, když si před něj stoupáte, ani když před ním stojíte, a hlavně ne, když se vracíte zpět do polohy. Psa pochvalte až když jste zpět ve výchozí poloze (narovnaní). Většinou se lidé neudrží a psa začnou chválit už při návratu do základní polohy. Pomáhá proto se nejprve zařadit, narovnat, podívat se před sebe (psa sledovat periferním viděním a ne přímým pohledem) napočítat jednadvacet a pak psa pochválit. Tato vteřina většinou pochvalu dostane do správného načasování. Pokud to takto nebudete dělat, pes se vám bude z polohy zvedat už při vašem návratu a to je špatně.
Takhle vypadá postup, když se psovi cvik povede. To se ale určitě nestane na první pokus. Většinou se vám pes zvedne v momentě, kdy uděláte první krok. Tehdy následuje "fuj" nebo "ne" (podle toho, co používáte), psa bez povelu opravíte (posadíte zpět do polohy přesně tak, jak byl) a pokusíte se celý cvik dokončit. Takhle psa můžete opravovat x-krát, než se vám vůbec podaří před psa postavit. Buďte tedy klidní, trpěliví a psa pouze opravte (zatím bez korekce). O to víc se pak radujte, když se to psovi povede, a dejte mu to najevo při pochvale.
Když pes zvládne tento první krok, tak celý proces můžete postupně ztěžovat. Místo postavení se před psa, ho můžete obejít kolem dokola. Nejprve jednou, pak třeba i dvakrát. Když zvládne tuto změnu, postavte se opět před psa, ale o krok dál. Příště si stoupněte o tři kroky dál a přespříště o čtyři. Postupně tak vzdálenost prodlužujte. Podobně, jak se zvedá náročnost cviku (větší vzdálenost a delší časová prodleva), se zvedá i korekce v případě, kdy pes polohu opustí. Už psa pouze neopravíme, ale provedeme korekci. Jak pes začíná chápat o co jde, tak se zvyšuje i razantnost korekce. Nejprve totiž pes nezůstal v poloze, protože nevěděl, co po něm chceme, není tedy důvod pro korekci. Když už ale ví, co po něm chceme a stejně se zvedne, musíme mu ukázat, že povel nejenže vykonat může, ale dokonce musí.
Při nácviku odložení vždy platí zásada, že je lepší cvik ztížit pouze tak, aby ho pes zvládl udělat a vy jste ho mohli na konci pochválit. Jinými slovy, pokud psa musíte desetkrát opravit, postupujete moc rychle. Výjimkou je úplný začátek, kdy pes nic nechápe. Tam tato situace může nastat. Proto taky psa v této fázi pouze opravujeme bez jakékoliv korekce a stresu. Je tedy lepší se vzdalovat po krůčcích a čas prodlužovat pouze po troškách, než si hned stoupnout deset kroků vzad. Když už pes chápe, co má dělat, začneme opravu doprovázet korekcí. Pokud to uděláme tímto způsobem, pes nebude frustrovaný z korekce, protože přesně ví, za co korekce přišla. Příště se tak korekci vyhne tím, že povel uposlechne. Frustrace by přišla v případě, že bychom ho potrestali za něco, co nechápe.
