Chůze u nohy (první fáze)

Chůzi u nohy učím v zásadě dvěma různými metodami, popřípadě tyto metody kombinuji s měnícím se věkem psa. Každá se hodí jindy. Metodu pak volím podle povahy psa, jeho věku a toho co chci se psem dělat. Pro psa s kterým chcete dělat sportovní kynologii, bych zvolil jinou metodu, než pro psa od kterého očekáváte, že bude poslouchat hlavně na procházce (stejně jako u jiných povelů). 

Jelikož tento blog není určený lidem, kteří se psům už nějakým způsobem více věnují (například právě tak, že se psem dělají sportovní kynologii nebo se psem už třeba chodí na cvičák), ale spíše začátečníkům, budu se zaměřovat na předpoklad, že se psem neplánujete závodit a budu se soustředit hlavně na to, aby pes chodil u vaší nohy. Při chůzi tak nebudeme vyžadovat jakékoliv další požadavky na oční kontakt (který je dnes vyžadován ve sportovní kynologii). I přesto ale vysvětlím metody obě. Metoda, která se hodí spíše pro sportovní psy se dá skvěle využít u štěňat nebo psů kteří mají hodně mírnou povahu a i při menším tlaku přechází do útlumu. Tuto metodu, pak můžeme i vnímat jako určitou první fázi metodiky výcviku chůze u nohy, kdy psovi vysvětlujeme co to vůbec povel "k noze" znamená. Naopak metoda druhá je lepší pro běžné procházky nebo pro už odrostlá štěňata okolo jednoho roku a více. Tu můžeme vnímat jako fázi druhou. Pokud máte ale psa, který je starší více jak rok, není nijak submisivní povahy a se psem neplánujete v budoucnu závodit nebo dělat zkoušky, můžete začít rovnou u "fáze dvě", která by měla být dostačující a praktičtější. Pro psy, se kterými by jste měli ambici dělat zkoušky, bych pak doporučoval ale jiný postup. První fáze je ale v zásadě stejná. 

První fáze

V této fázi psovi vysvětlujeme co po něm chceme. Budeme potřebovat relativně velké množství pamlsků, které psovi opravdu chutnají. Jako pamlsek se mi  nejvíce osvědčila  šunka. Psům hodně voní, je chutná a má větší výpar pachu než suché pamlsky, což způsobuje, že ji většina psů má radši než různé jiné "suché" pamlsky. Nezbytnou nutností v této fázi je, aby psi pamlsky opravdu chtěli a to strašně moc. 

Šunku si natrhejte na kousky a sevřete ji v levé dlani tak, aby se pes mohl dostat pouze k těm kouskům, které mu chcete dát a ne ke zbytku, který máte sevřený v dlani. Najděte si systém, abyste mohli psovi průběžně popouštět další kousky, když ty první sežere nebo udělá něco co se vám líbilo. Toto sice vyžaduje trochu zručnosti, ale způsobí, že pes může postupně užírat pamlsky, které máte v dlani a vy nemusíte vždy sahat pro další do kapsy a přerušit tak cvik. 

Psa si posaďte do základní výchozí pozice vedle vaší levé nohy, tak aby jeho ramena byla v ose s vašima nohama. Levou ruku s pamlsky pak dejte před jeho čumák. V této poloze si ji v hlavě zafixujte a snažte se polohu neměnit. Jakmile ruku dáte psovi před čumák, měl by se začít zajímat o pamlsky. Počkejte až vám ruku začne olizovat a začne se snažit dobýt do vaší dlaně, která je stále ve stejné pozici. Když pes začne jevit zájem a do dlaně se dobývat, tak psa pochvalte a kousek šunky mu popusťte. Takhle si se psem chvilinku hrajte a až se pes začne systematicky dobývat do vaší dlaně, kde postupně bude vyžírat pamlsky, tak se s povelem "k noze" pomalinku rozejděte, tak aby pes měl stále přilepený čumák ve vaší dlani, snažíc se pamlsky vydolovat ven. Pokud je pes ve správné poloze (u vaší nohy - ne nějak na šikmo nebo jinak špatně), tak psa neustále chvalte a povzbuzujte. Dejte mu najevo, že to co dělá, po něm chcete. Pokud by se z polohy vychýlil, jednoduše přestaňte chválit a psa odměňovat. Dejte mu čas, ať se vrátí a najde si polohu u vaší nohy, kde ho opět začnete chválit, povzbuzovat a odměňovat. Kdyby se pes opožďoval, tak na psa nečekejte, jděte stále stejným tempem (kterým mu utečete, pokud bude pomalejší) a nechte ho. ať on si vás sám opět dožene. Základem samozřejmě je, že máte v dlani takové pamlsky, po kterých pes touží, chce je a je ochoten pro ně být trochu aktivní. 

Tímto způsobem si s pejskem můžete hrát. Nejprve stojíte, pak se začnete rozcházet, budete chodit, zatáčet a časem třeba i couvat. Psa jednoduše odměňujete jen tehdy, když je v poloze, kterou od něj očekáváte. Ne když se do ni blíží, ne když se ji snaží najít, ale až tehdy, když v poloze (u vaší nohy) už je. Při zastavení vyžadujte, aby si pes sedl. Povel ale neříkejte. Jednoduše počkejte až si pes sám sedne a teprve pak s pochvalou popusťte další kousek šunky. Tímto způsobem, s čumákem psa přilepeným ve vaší dlani můžete trénovat chůzi, obraty nebo různě i couvat. Zkrátka psovi ukážete jakou polohu po něm chcete při povelu "k noze". Povel by měl tedy zaznívat vždy při rozcházení a můžete ho doplnit také při změně směru, obratu atd., tak aby si ho pes zafixoval. 

Do silnice pouze u nohy pána, jinak NE! (třetí fáze)

Po důkladném procvičení druhé fáze, by měl pes už chápat, co je chodník, co silnice a že do silnice se vstupuje pouze vedle nohy pána. Třetí fáze je tedy o tom, ukázat psovi, že do silnice nesmí za žádných jiných okolností a také o tom procvičit se psem nějaké opravdu těžké situace. 

V předchozích fázích jsme psovi vysvětlovali, co po něm chceme, proto byl náš přístup umírněný a trpělivý. V této fázi, by pes už měl jasně vědět, že do silnice nesmí. Naše korekce (v případě nekázně) by tak měla být mnohem razantnější. Jinými slovy se budeme už sakra hodně zlobit. Nesmíme ale zapomenout na to, že mezi jednotlivými fázemi nejde udělat schod, ale musí se plynule přejít z jedné do druhé. Výklad jsem rozdělil na jednotlivé fáze pouze pro jednoduší pochopení, měli by na sebe ale plynule navazovat. Budeme tedy stále potřebovat trpělivost, ale případnou nekázeň budeme řešit mnohem razantněji (vytřepáním za kůži anebo opakovaným  razantním škubnutím za obojek - oboje doprovozené velmi důrazným "FUJ"). Přičemž razantnost musí být taková, aby psovi nestálo za to, aby se do podobné situace dostal znovu. V této fázi pes neřeší otázku, co může a co ne, ale řeší otázku, zda mu porušení námi nastavených mantinelů, stojí za trest, který bude následovat. Proto musíme dát psovi jasně najevo, že mu jeho krátkodobé rozptýlení nepřinese větší užitek než to, že přečká naší korekci. 

Tato fáze je založena na důslednosti a vyvolávání pro psa náročných situací na sebeovládání. Důslednost spočívá v tom, že psovi netolerujeme vstup do silnice, ani když se nám to nehodí (například na to nemáme oblečení nebo zrovna třeba telefonujeme), ani když nás to tolik nepálí (tady auta nejezdí, tak to takový problém není). Problém je to vždy! Korekce by měla být pořád stále stejně důsledná. 

Abychom si mohli být jisti, že pes nám bude respektovat chodník kdykoliv, musíme vyvolávat různé situace a respekt chodníku se psem trénovat. 

Provokace aportem nebo hračkou

Jako provokace nám může posloužit balonek nebo jiná pro psa oblíbená hračka. Pokud pes vběhne do silnice za hračkou následuje korekce, pokud ne přiřadíme se k psovi na hraně silnice, pochválíme ho a do ulice ho v pustíme tak, že s ním do ulice vkročíme, tak aby byl u naší nohy nebo aport sami zvedneme a jako odměnu mu ho hodíme zpátky na chodník. Při této provokaci si ale musíme dát pozor na několik věcí. 

Pes aport musí milovat a musí vědět, že je to jeho hračka. Pokud (zvlášť u malých štěňat) pes nemá hračku rád nebo k ní má jen lehký vztah, mohli bychom psovi hračku znechutit. Korekci by si nespojil se vstupem do silnice, ale se samotnou hračkou a už by jí nechtěl. Tato provokace je tedy vhodná pro psy, kteří mají vytvořenou silnou vazbu na hračku a nehrozí, že by jsme ji jakkoliv narušili. 

I tehdy pokud má pes silnou vazbu na hračku, musíme dávat pozor, abychom ji do silnice neházeli moc často. Chceme to zkusit jen čas od času. Pětkrát jí hodíme normálně, jako když si hrajeme a po šesté jí hodíme tak, aby spadla do silnice. Dobré je taky házet hračku na chodníku podél silnice. Pokud ji pes chytí na chodníku je vše v pořádku, pokud mu spadne do silnice a on bude muset do silnice vstoupit byť jen jednou packou, uděláme obrovskou scénu a provedeme razantní korekci. 

Doufám, že smysl a podstatu se mi podařilo vysvětlit. Další druhy provokací už tedy nebudu podrobně vysvětlovat a budu jen uvádět příklady. 

Ideální je využívat ostatních psů, kteří toto pravidlo nerespektují. Stoupněte si tak, aby se hra mezi psy odehrávala na hraně ulice. Pokud ostatní psi vběhnou do silnice, ten váš by měl zůstat na obrubníku. Pokud ano, nic neděláte, pokud ne, následuje korekce. Další cvičení může být takové, že psa dáte na jednu stranu ulice a sami půjdete po té druhé. Při jiném cvičení můžete poprosit nějakého známého, aby na psa zavolal, když stojí v ulici nebo je na její druhé straně. 

Do silnice pouze u nohy pána, jinak NE! (druhá fáze)

V minulém příspěvku jsem si řekli, že nejprve je nutné psa navyknout chodit do silnice pouze u nohy psovoda. Pokud toto po psovi vyžadujete už alespoň týden - 14 dní, můžeme pokročit do další fáze. Zde postupně začneme psovi zakazovat vstup do silnice ve všech ostatních situacích tak, aby do silnice vcházel pouze u naší nohy.

Pes stále ještě nechápe, že do silnice nesmí. Nemá tedy vůbec žádný význam, na psa vyvíjet jakýkoliv nátlak.  Zprvu je tedy potřeba být velmi trpělivý a nežádoucí činnost v klidu opravit. Pokud pes vleze do silnice v jiném okamžiku, než když je u naší nohy, musí nejprve následovat zákazový povel "FUJ", který vzápětí doprovodíme tak, že psa vezmeme a dáme zpět na chodník. Pes zprvu nebude chápat o co jde. Je tedy velmi pravděpodobné, že se hned otočí (hlavně štěňata) a do silnice s radostí vkročí zas. Celý proces tedy zopakujeme třeba i několikrát. Opět bez jakéhokoliv nátlaku, maximálně s větším důrazem na zákazový povel "FUJ". Tuto fázi je nutné několik dní procvičovat. Vyhlídnout si komunikace, které jsou ohraničeny obrubníkem, nejezdí zde moc aut a zde trénovat. Situace, kdy má pes tendenci vkročit do silnice, nyní můžeme začít uměle vyvolávat. Například tak, že když je pes v určité vzdálenosti od vás (není bezprostředně u vaší nohy), přeběhnete na druhou stranu ulice. Psa musíte neustále sledovat a v momentě, kdy vkročí do silnice, zakřičet důrazně "FUJ", psa trpělivě vrátit na jeho stranu ulice a vrátit se zpět na tu stranu, kam jste psovi utekli. Pokud pes vydrží počkat na druhé straně, můžete se vrátit, psa pochválit a odměnit, za to že to vydržel.

Na co si dávat pozor

Psa netrestejte ze to, že má nakročeno do silnice, ale za to, že do silnice vkročí. "FUJ" tedy musí přijít až tehdy, kdy pes udělá chybu. Nikdy ne tehdy, kdy se chybu chystá udělat. Nechcete do nekonečna chodit po ulicích a psa neustále varovat, že do silnice nesmí. Chceme ho naučit trochu samostatnosti. Proto korekce přichází až tehdy, kdy pes chybu skutečně udělá. Z toho také vyplývá, že v průběhu nácviku, by jste měli trénovat na ulicích, kde nejezdí auta. Tam kde hrozí riziko, že nečekaně auto pojede, mějte psa pro jistotu na vodítku. Pokud by jste to nedělali, budete se dostávat do situací, kdy budete muset psa preventivně varovat, když bude přijíždět auto a vy se budete bát, že vám pes vkročí do silnice. To ale není dobře. Pokud pes chybu neudělá (i když se ji chystá udělat), tak bychom situaci neměli řešit. Což samozřejmě nejde, pokud je pes na nejlepší cestě, vkročit do silnice přímo pod projíždějící auto. Proto se těmto situacím vyhýbejte a trénujte pouze tam, kde se toho nemusíte bát. Chyby tedy opravujeme až když nastanou a ne když se k nim schyluje.

S tím jak se zvyšuje počet našich trpělivých oprav ("FUJ" a následného vracení psa na chodník), bude pes postupně chápat víc a víc, že by do silnice chodit neměl. Postupně (po malých krůčkách) tedy budeme zvyšovat nátlak při porušení stanovených pravidel. Nejprve budeme klást větší důraz na zákazový povel "FUJ", časem připojíme méně šetrný návrat na chodník (psa tedy na chodník nedoneseme nebo neodvedeme, ale malého pejska na chodník nešetrně popostrčíme a velkého psa s malým škubnutím za obojek dotáhneme na chodník). Pes postupně začne chápat, že se nám nelíbí, když vstupuje přes obrubník sám. Postupně tedy zvyšujeme korekci při jeho překročení v nepravou chvíli tak, že časem (nezapomeňte na postupné kroky) se už budeme pořádně zlobit a nekázeň potrestáme třeba důrazným škubnutím za obojek.

Psa bychom ale neměli zapomínat chválit při vstupu do silnice u naší nohy. Tam by mu mělo být vždy dobře. Časem pes začne tuto polohu sám vyhledávat, když se budete blížit k přechodu nebo když pochopí, že chcete přejít. Za takovéto jednání psa samozřejmě vždy pochválíme a odměníme.

POZOR

Psa neodměňujeme za to, že nepřeběhl na druhou stranu silnice za psem nebo že nevkročil do silnice za balonkem. Toto jednání a jemu podobné je samozřejmostí a nechválíme za něj! Pouze provedeme korekci, pokud pes pravidlo poruší.

Psa můžeme pochválit tehdy, když ho necháme na jedné straně chodníku, přeběhneme na druhou a pes vydrží na své straně. Po našem návratu na jeho stranu silnice ho pochválíme a odměníme. Jindy ale ne. Pozor také na to, když by pes vkročil do silnice těsně předtím, než se vrátíte na jeho stranu silnice. I to je nekázeň. Psa chválíme tedy až v momentě, kdy se dostaneme zpět na jeho stranu silnice. Žádné pokřikování pochvaly z druhé strany silnice není žádoucí. Psa tím zpravidla jen vyprovokujeme k vkročení do silnice a pak jen bude zmatený, zda se tedy radujete nebo jste naštvaní. Chválíme tedy až tehdy, když se vrátíme na chodník, na kterém na nás pes čeká.

Důslednost je samozřejmostí a potom co jsem ji v předešlých příspěvcích zmiňoval snad všude, očekávám, že chápete její důležitost. Přeji hodně trpělivosti při nácviku a příště poradím několik cvičení, které v psovi tento návyk ukotví tak pevně, že se ne něj budete moci spolehnout a ve velmi náročných situacích.

Do silnice pouze u nohy pána, jinak NE! (první fáze)

V minulých příspěvcích jsme si vysvětlili, jak psa naučit povel lehni a jak se psem trénovat přivolání. Pes, který žije ve městě, by také ale měl bezpodmínečně respektovat chodník a do silnice vstupovat pouze po boku svého pána. Je to neuvěřitelné zpříjemnění jakékoliv procházky a navíc bezpečnost pro vašeho psa. Pokud žijete ve městě, jako je Praha, pes má navíc vždy vymezený prostor, kde se může pohybovat. Když pak jdete na procházku, víte kde přesně psa najdete a kam už vám neuteče. Ve městě je totiž téměř vše (vyjma parku) vymezeno silnicí a tedy i obrubníkem. Takovéto respektování chodníku se dá navíc psovi vtisknout tak silně, že se na chodníku zastaví i tehdy, když si hraje se psem, běží za míčkem anebo na druhé straně silnice právě běží kočka. Výmluvy tipu: "na to se nemohu spolehnout" nejsou vůbec na místě. Na vše se můžete spolehnout tak, jak se můžete spolehnout sami na sebe a svoji důslednost při výchově. Netvrdím, že nemůže nastat situace, kdy se pes do silnice dostane. To rozhodně nemohu slíbit. Řekl bych, že taková situace se ale dá přirovnat k situaci, kdy se tam nechtěně dostaneme mi sami (lidé), když například nedáváme pozor, něčeho se lekneme nebo nás jiné okolnosti do silnice donutí odskočit. Pokud bychom se ale obávali i těchto situací, nemohli bychom sami vyjít na ulici. Naučit psa respektovat chodník a nevstupovat do silnice je, dle mého názoru, jedna z nejužitečnějších věcí, které jsem svého psa naučil.  

Pro zjednodušení metodiku opět rozložím do několika fází. V té první nám půjde pouze o to, aby si pes zvykl, že do silnice se chodí vždy těsně u vaší levé nohy. Nic jiného po něm zprvu nebudeme chtít. Pouze, když se blížíme k silnici, tak si psa chytíme a do silnice vstoupíme bez jakéhokoliv povelu s ním těsně u levé nohy. Psa můžeme mít na vodítku nebo ho pouze lehce přidržet rukou, zkrátka chceme jen, aby obrubník přecházel po boku naší levé nohy. Celý proces by měl být nenásilný a pro psa příjemný, tak aby mu poloha u vaší nohy nevadila, ale naopak aby mu byla příjemná. Občas můžete psa v této poloze při vstupu do silnice pochválit a odměnit. Odměna sice nemusí být nutně při každém přecházení. Zprvu by ale měla být častější, tak aby psovi poloha u vaší nohy byla opravdu příjemná a příště se na ni těšil. 

Zatím psa nechceme trestat za porušení tohoto pravidla. Pokud s tímto povelem začínáte, nemůžete čekat, že vás pes pochopí hned první den. Proto si prvních pár týdnů jen hlídejte, aby pes vcházel do silnice vedle vás. Pokud to neuhlídáte, situaci zatím neřešte a rozhodně ne násilně. Situacím je ale třeba předcházet a minimalizovat je tak, aby pes vždy vešel do silnice  u vaší nohy. Pokud tedy vidíte, že se blížíte k přechodu, psa si chyťte na vodítko a nechte ho běhat na nataženém vodítku. Při vstupu do silnice si psa nenásilně přitáhněte, u nohy ho pochvalte, poplácejte a teprve, když pes bude vedle vaší nohy, vstupte do silnice. I kdybyste ho měli u nohy lehce přidržovat. 

Po vstoupení do vozovky, můžete psa uvolnit a nechat ho přeběhnout silnici na volno. Jde pouze o to, aby pes věděl, že nám jde o první krok. Nemusíte ho nutně převádět přes celou silnici. Naopak je to spíše na škodu.

Příště si řekneme, jak psovi zakážeme jakýkoliv jiný vstup do vozovky, než ten u vaší nohy. Pokud ve výcviku budete důslední, časem se dostanete do fáze, kdy pes bude běhat vždy na daném místě ohraničeném silnicí a když začnete přecházet, sám se zařadí vedle vás a po vstoupení do vozovky, se opět odpojí a přeběhne na druhou stranu. To vše bez vašeho povelu nebo jiného přičinění.