Jak je patrné z většiny mých příspěvků, tak v podstatě vše, co psa učíme, má určité společné principy. Tyto principy jsou vesměs neměnné. Mění se pouze jejich aplikace, kterou přizpůsobujeme jednotlivým povelům. Pokud tyto principy pochopíme, není potřeba zjišťovat konkrétní metodiky a postupy, jak daný povel psa naučit, ale stačí se principy naučit aplikovat. Když budeme principy znát a budeme vědět, jak je aplikovat, dokážeme psa naučit v podstatě cokoliv. Metodiku si vymyslíme a na základě principů ji aplikujeme na konkrétní případ.
Princip č. 1 - Komunikace
Obecně platí, že psovi musíme jednoduše a srozumitelně vysvětlit, co po něm chceme. Když nakonec pes pochopí, co se mu snažíme ukázat, tak postupně dané akci začneme přiřazovat povel (určité heslo nebo označení dané akce). Tím se v podstatě vytváří určitý "jazyk", prostřednictvím kterého se psem komunikujeme. Je to takový kompromis - my se učíme mluvit jeho řečí a psovi se naopak snažíme vysvětli jazyk, kterým mluvíme my. Ani jednoho ale nelze stoprocentně dosáhnout, takže vytváříme takovou střední cestu. Jakýsi třetí jazyk, který je kombinací obou. Trocha toho našeho a trocha toho psího.
V této fázi vysvětlování je potřeba se obrnit trpělivostí a zachovat klid. Na psa nevyvíjet žádný nátlak a trpělivě hledat způsob, jak psa dostat do polohy, kterou po něm vyžadujeme. V této fázi psa nijak netrestáme. Pes ještě neví, za co by korekce byla. Byl by jen zmatený, dostával se do stresu a už by s námi cvičit nechtěl. Pozor taky na psychický nátlak! Ten si často ani neuvědomujeme. Nicméně po několikátém nezdařeném pokusu často měníme intonaci hlasu. Z vlídného slova se postupně stává spíše vrčení různých hesel, kterým pes nerozumí. Přestože psa netrestáme, pes začíná pociťovat naší nervozitu, začíná být sám nervózní a jde "do útlumu". Dejte si tedy pozor i na nevědomý psychický nátlak. Pes by v této fázi výcviku měl cítit jen hru a žádný stres.
V této fázi byste psa měli naučit, co po něm chcete, a k dané akci přiřadit příslušné heslo - povel. Psovi tak vlastně říkáte, když řeknu "něco", chci abys udělal "něco".
Princip č. 2 - Aristokracie
Pes ale musí poslouchat vždy. Nejen když se mu zrovna chce, ale i tehdy, kdy by mnohem radši dělal něco jiného. Psovi tedy potřebujeme vysvětlit, že jazyk, který jsme mu vysvětlili, není jen legrace, ale že ten jazyk je závazný a to, co řekneme, platí.
Zde si musíme uvědomit, že psi neznají demokracii. Ve smečkách vlků a následně i psů funguje jasná hierarchie. Jeden je ve smečce výše postavený a druhý je ve smečce na nižší pozici. Já respektuji jednoho a ten druhý respektuje zase mě. Mezi psy nefunguje jakákoliv rovnost hlasu nebo něco podobného. Funguje zde jednoduché pravidlo. Buď si pánem ty a nebo jsem pán já. Není to přitom nic špatného. Psi to nevnímají jako nějakou újmu. Je to jediný systém, který mají a který chápou. Proto i v tomto systému dokážou milovat a bojovat jeden za druhého. V tomto systém jsou sice svými soupeři, ale zároveň i svými kamarády. Denně bojují o přežití bok po boku. Pouze respektují to, že ten silnější má rozhodující slovo.
Bohužel někteří lidé toto nechtějí pochopit. Psy polidšťují a v hierarchii rodiny (což je pro psa smečka), je staví na svojí roveň. Pes ale tento systém nezná a situaci řeší jednoduše: "Jestliže nejsi pánem ty, pak jsem pánem já." Psovi to ale nemůžeme mít za zlé. Tak to prostě je. Jejich hlava systém demokracie nezná. Zná pouze aristokracii. Proto takovéto chování některých lidí může vést k velkým problémům. Problémům začínajícím s neovladatelností psa a končícím ještě mnohem hůř. Lidé si za to přitom v 99 % můžou jen a jen sami.
Výše je popsaná pouze základní idea a hlavní myšlenka jednotlivých principů. V dalších příspěvcích se pokusím jednotlivé principy blíže popsat a aplikovat na nějakou konkrétní situaci.
