čtvrtek 11. dubna 2013

Do silnice pouze u nohy pána, jinak NE! (druhá fáze)

V minulém příspěvku jsem si řekli, že nejprve je nutné psa navyknout chodit do silnice pouze u nohy psovoda. Pokud toto po psovi vyžadujete už alespoň týden - 14 dní, můžeme pokročit do další fáze. Zde postupně začneme psovi zakazovat vstup do silnice ve všech ostatních situacích tak, aby do silnice vcházel pouze u naší nohy.

Pes stále ještě nechápe, že do silnice nesmí. Nemá tedy vůbec žádný význam, na psa vyvíjet jakýkoliv nátlak.  Zprvu je tedy potřeba být velmi trpělivý a nežádoucí činnost v klidu opravit. Pokud pes vleze do silnice v jiném okamžiku, než když je u naší nohy, musí nejprve následovat zákazový povel "FUJ", který vzápětí doprovodíme tak, že psa vezmeme a dáme zpět na chodník. Pes zprvu nebude chápat o co jde. Je tedy velmi pravděpodobné, že se hned otočí (hlavně štěňata) a do silnice s radostí vkročí zas. Celý proces tedy zopakujeme třeba i několikrát. Opět bez jakéhokoliv nátlaku, maximálně s větším důrazem na zákazový povel "FUJ". Tuto fázi je nutné několik dní procvičovat. Vyhlídnout si komunikace, které jsou ohraničeny obrubníkem, nejezdí zde moc aut a zde trénovat. Situace, kdy má pes tendenci vkročit do silnice, nyní můžeme začít uměle vyvolávat. Například tak, že když je pes v určité vzdálenosti od vás (není bezprostředně u vaší nohy), přeběhnete na druhou stranu ulice. Psa musíte neustále sledovat a v momentě, kdy vkročí do silnice, zakřičet důrazně "FUJ", psa trpělivě vrátit na jeho stranu ulice a vrátit se zpět na tu stranu, kam jste psovi utekli. Pokud pes vydrží počkat na druhé straně, můžete se vrátit, psa pochválit a odměnit, za to že to vydržel.

Na co si dávat pozor
Psa netrestejte ze to, že má nakročeno do silnice, ale za to, že do silnice vkročí. "FUJ" tedy musí přijít až tehdy, kdy pes udělá chybu. Nikdy ne tehdy, kdy se chybu chystá udělat. Nechcete do nekonečna chodit po ulicích a psa neustále varovat, že do silnice nesmí. Chceme ho naučit trochu samostatnosti. Proto korekce přichází až tehdy, kdy pes chybu skutečně udělá. Z toho také vyplývá, že v průběhu nácviku, by jste měli trénovat na ulicích, kde nejezdí auta. Tam kde hrozí riziko, že nečekaně auto pojede, mějte psa pro jistotu na vodítku. Pokud by jste to nedělali, budete se dostávat do situací, kdy budete muset psa preventivně varovat, když bude přijíždět auto a vy se budete bát, že vám pes vkročí do silnice. To ale není dobře. Pokud pes chybu neudělá (i když se ji chystá udělat), tak bychom situaci neměli řešit. Což samozřejmě nejde, pokud je pes na nejlepší cestě, vkročit do silnice přímo pod projíždějící auto. Proto se těmto situacím vyhýbejte a trénujte pouze tam, kde se toho nemusíte bát. Chyby tedy opravujeme až když nastanou a ne když se k nim schyluje.

S tím jak se zvyšuje počet našich trpělivých oprav ("FUJ" a následného vracení psa na chodník), bude pes postupně chápat víc a víc, že by do silnice chodit neměl. Postupně (po malých krůčkách) tedy budeme zvyšovat nátlak při porušení stanovených pravidel. Nejprve budeme klást větší důraz na zákazový povel "FUJ", časem připojíme méně šetrný návrat na chodník (psa tedy na chodník nedoneseme nebo neodvedeme, ale malého pejska na chodník nešetrně popostrčíme a velkého psa s malým škubnutím za obojek dotáhneme na chodník). Pes postupně začne chápat, že se nám nelíbí, když vstupuje přes obrubník sám. Postupně tedy zvyšujeme korekci při jeho překročení v nepravou chvíli tak, že časem (nezapomeňte na postupné kroky) se už budeme pořádně zlobit a nekázeň potrestáme třeba důrazným škubnutím za obojek.

Psa bychom ale neměli zapomínat chválit při vstupu do silnice u naší nohy. Tam by mu mělo být vždy dobře. Časem pes začne tuto polohu sám vyhledávat, když se budete blížit k přechodu nebo když pochopí, že chcete přejít. Za takovéto jednání psa samozřejmě vždy pochválíme a odměníme.

POZOR
Psa neodměňujeme za to, že nepřeběhl na druhou stranu silnice za psem nebo že nevkročil do silnice za balonkem. Toto jednání a jemu podobné je samozřejmostí a nechválíme za něj! Pouze provedeme korekci, pokud pes pravidlo poruší.

Psa můžeme pochválit tehdy, když ho necháme na jedné straně chodníku, přeběhneme na druhou a pes vydrží na své straně. Po našem návratu na jeho stranu silnice ho pochválíme a odměníme. Jindy ale ne. Pozor také na to, když by pes vkročil do silnice těsně předtím, než se vrátíte na jeho stranu silnice. I to je nekázeň. Psa chválíme tedy až v momentě, kdy se dostaneme zpět na jeho stranu silnice. Žádné pokřikování pochvaly z druhé strany silnice není žádoucí. Psa tím zpravidla jen vyprovokujeme k vkročení do silnice a pak jen bude zmatený, zda se tedy radujete nebo jste naštvaní. Chválíme tedy až tehdy, když se vrátíme na chodník, na kterém na nás pes čeká.

Důslednost je samozřejmostí a potom co jsem ji v předešlých příspěvcích zmiňoval snad všude, očekávám, že chápete její důležitost. Přeji hodně trpělivosti při nácviku a příště poradím několik cvičení, které v psovi tento návyk ukotví tak pevně, že se ne něj budete moci spolehnout a ve velmi náročných situacích.