Po důkladném procvičení druhé fáze, by měl pes už chápat, co je chodník, co silnice a že do silnice se vstupuje pouze vedle nohy pána. Třetí fáze je tedy o tom, ukázat psovi, že do silnice nesmí za žádných jiných okolností a také o tom procvičit se psem nějaké opravdu těžké situace.
V předchozích fázích jsme psovi vysvětlovali, co po něm chceme, proto byl náš přístup umírněný a trpělivý. V této fázi, by pes už měl jasně vědět, že do silnice nesmí. Naše korekce (v případě nekázně) by tak měla být mnohem razantnější. Jinými slovy se budeme už sakra hodně zlobit. Nesmíme ale zapomenout na to, že mezi jednotlivými fázemi nejde udělat schod, ale musí se plynule přejít z jedné do druhé. Výklad jsem rozdělil na jednotlivé fáze pouze pro jednoduší pochopení, měli by na sebe ale plynule navazovat. Budeme tedy stále potřebovat trpělivost, ale případnou nekázeň budeme řešit mnohem razantněji (vytřepáním za kůži anebo opakovaným razantním škubnutím za obojek - oboje doprovozené velmi důrazným "FUJ"). Přičemž razantnost musí být taková, aby psovi nestálo za to, aby se do podobné situace dostal znovu. V této fázi pes neřeší otázku, co může a co ne, ale řeší otázku, zda mu porušení námi nastavených mantinelů, stojí za trest, který bude následovat. Proto musíme dát psovi jasně najevo, že mu jeho krátkodobé rozptýlení nepřinese větší užitek než to, že přečká naší korekci.
Tato fáze je založena na důslednosti a vyvolávání pro psa náročných situací na sebeovládání. Důslednost spočívá v tom, že psovi netolerujeme vstup do silnice, ani když se nám to nehodí (například na to nemáme oblečení nebo zrovna třeba telefonujeme), ani když nás to tolik nepálí (tady auta nejezdí, tak to takový problém není). Problém je to vždy! Korekce by měla být pořád stále stejně důsledná.
Abychom si mohli být jisti, že pes nám bude respektovat chodník kdykoliv, musíme vyvolávat různé situace a respekt chodníku se psem trénovat.
Provokace aportem nebo hračkou
Jako provokace nám může posloužit balonek nebo jiná pro psa oblíbená hračka. Pokud pes vběhne do silnice za hračkou následuje korekce, pokud ne přiřadíme se k psovi na hraně silnice, pochválíme ho a do ulice ho v pustíme tak, že s ním do ulice vkročíme, tak aby byl u naší nohy nebo aport sami zvedneme a jako odměnu mu ho hodíme zpátky na chodník. Při této provokaci si ale musíme dát pozor na několik věcí.
Pes aport musí milovat a musí vědět, že je to jeho hračka. Pokud (zvlášť u malých štěňat) pes nemá hračku rád nebo k ní má jen lehký vztah, mohli bychom psovi hračku znechutit. Korekci by si nespojil se vstupem do silnice, ale se samotnou hračkou a už by jí nechtěl. Tato provokace je tedy vhodná pro psy, kteří mají vytvořenou silnou vazbu na hračku a nehrozí, že by jsme ji jakkoliv narušili.
I tehdy pokud má pes silnou vazbu na hračku, musíme dávat pozor, abychom ji do silnice neházeli moc často. Chceme to zkusit jen čas od času. Pětkrát jí hodíme normálně, jako když si hrajeme a po šesté jí hodíme tak, aby spadla do silnice. Dobré je taky házet hračku na chodníku podél silnice. Pokud ji pes chytí na chodníku je vše v pořádku, pokud mu spadne do silnice a on bude muset do silnice vstoupit byť jen jednou packou, uděláme obrovskou scénu a provedeme razantní korekci.
Doufám, že smysl a podstatu se mi podařilo vysvětlit. Další druhy provokací už tedy nebudu podrobně vysvětlovat a budu jen uvádět příklady.
Ideální je využívat ostatních psů, kteří toto pravidlo nerespektují. Stoupněte si tak, aby se hra mezi psy odehrávala na hraně ulice. Pokud ostatní psi vběhnou do silnice, ten váš by měl zůstat na obrubníku. Pokud ano, nic neděláte, pokud ne, následuje korekce. Další cvičení může být takové, že psa dáte na jednu stranu ulice a sami půjdete po té druhé. Při jiném cvičení můžete poprosit nějakého známého, aby na psa zavolal, když stojí v ulici nebo je na její druhé straně.
