Odložení - výdrž v poloze v leže

Obdobně jako jsme psovi vysvětlovali, že musí setrvat v poloze v sedě u vaší nohy, tak psovi vysvětlíte polohu "lehni" podél vaší levé nohy. Při poloze lehni si musíme ale dát pozor na to, aby si pes lehal tak, jak má.

Ze základního postavení (pes sedí těsně vedle vaší levé nohy) psa chceme položit tak, aby ležel rovnoběžně ve směru vašeho těla. Zásadní je, aby se pes neplazil dopředu, nelehal si napříč přes vaše špičky, nelehal si na jedno ze stehen zadních běhů anebo se vedle vaší nohy neválel na boku. Takové chovaní se vyplatí vždy opravit tak, aby pes ležel podle levé nohy tak, jak má.   

Při vyslovení povelu "lehni" pouze periferním viděním kontrolujeme, zda pes povel vykonal tak, jak měl. Pokud ano psa pochválíme a odměníme ho. Dáváme si pozor, abychom psa pochvalou nezvedali. Hladíme psa od krku k zadku, čímž ho spíše "uzemňujeme" a odměnu mu nedáváme do pusy, ale na zem mezi jeho packy. Tak si ji pes sežere v leže a nemá tendenci se zvedat. Pokud by se pes přeci jen zvedl, řekneme důrazně "fuj" a psa vrátíme, bez dalšího opakování povelu, zpět do polohy v leže podél naší nohy.

Psovi jednotlivé polohy teprve vysvětlujeme. Proto si je v této fázi potřeba udržet klid a trpělivost. Psa bez zbytečného nátlaku opravit a vrátit do polohy, kterou po něm vyžadujeme. Pokud se vám psa nedaří do polohy v leže vrátit "něžně", chytněte vodítko těsně u obojku a škubnutím za obojek směrem k zemi psa položte. Vysvětluji to proto, že hodně lidí má tendenci na psa shora tlačit. Nejen, že to pravděpodobně nedělá moc dobře páteři psa, ale je to navíc i kontraproduktivní. Pes zákonitě proti tlaku reaguje tlakem a vzpírá se zpět vzhůru. Škubnutí vodítkem směrem od krku k zemi je mnohem efektivnější a pro psa i lepší korekcí.   

Pokud si pes lehá tak jak má, můžeme postupně natahovat výdrž. Naprosto obdobným způsobem jako u polohy sedni. Hlídáme si postavení těla, abychom se nad psa nenakláněli a psa sledujeme periferním viděním. Pokud pes povel vykoná tak, jak má, pak s pochvalou vteřinu počkáme (v duchu napočítáme jednadvacet) a s tímto drobným zpožděním psa pochválíme. Psa ale pouze pochválíme. Neuvolňujeme ho z polohy. Pes by měl tedy i po pochvale zůstat ležet. Pokud se začne zvedat, s důrazným "fuj" psa opravíme. Pokud v poloze vydrží, postupně se narovnáme, napočítáme do tří a psa opět pochválíme. Interval postupně natahujeme. Vždy po několika opakovaní pochvaly za výdrž v dané poloze, psa s pochvalou a odměnou uvolníme a necháme "odpočinout". Se psem si buď pohrajeme nebo ho necháme proběhnout, než se ke cvičení výdrže opět vrátíme.  

Odložení - výdrž v poloze v sedě + pozornost psa

Než si řekneme, jak psovi vysvětlit, aby setrval na místě, tak ho potřebujeme naučit, aby setrval v polohách, které mu určíme. Jinými slovy, pokud dáme psovi povel "lehni" (respektive "sedni"), pes by měl v poloze zůstat, dokud ho neuvolníme nebo dokud nedáme další povel. 

Začneme opět ze základního postavení. Na povel "k noze" by se měl pes umět přiřadit k levé noze (viz Chůze u nohy - první váze). Pes (na vodítku) tedy sedí po našem levém boku těsně u naší nohy a jeho ramena jsou na úrovni našich kolenou.  Při nácviku si hlídáme polohu našeho těla. Jsme narovnaní a nad psa se nijak nenahýbáme. Psa nejprve potřebujeme naučit, aby v poloze "sedni" bez problémů vydržel i delší dobu. Zatím tedy trénujeme pouze výdrž v základním postavení. S povelem "k noze" by měl pes ideálně sedět u nohy a sledovat psovoda a ne okounět po okolí. Pokud pes vstane nebo si lehne, následuje důrazné "fuj" a oprava psa (bez jakýchkoliv dalších povelů zpět do základní polohy). Pokud pes kouká okolo a nevěnuje nám pozornost, tak klidně vyčkáme, dokud jeho pozornost (pohled do našich očí) nezískáme. Zprvu můžeme čekat dlouho, takže to chce hodně trpělivosti. Psa ale nijak neupozorňujeme. Pokud pes sedí u nohy, jednoduše jen čekáme, až se na nás podívá. Kdyby při čekání změnil polohu, pouze psa s doprovodným "fuj" opravíme. Dříve nebo později se pes z polohy bude chtít dostat. Pokud mu nedovolíme jen tak odejít (při změně polohy ho opravíme), tak začne hledat oporu u nás (u psovoda) a podívá se nahoru, co že to tedy vlastně po něm chceme. V ten moment, kdy se pes podívá nahoru do našich očí, psa pochválíme, odměníme a uvolníme slovem "volno". 

Ani uvolnění "volno" neopakujeme! Řekneme ho jen jednou a odejdeme z místa. Na psa nevoláme ani mu nedáváme jiné povely. Pes dost možná nebude vědět, co "volno" znamená a zůstane sedět. Dříve nebo později se ale sám zvedne. Tím, že ho neopravíme a nevrátíme zpět do polohy, mu jasně říkáme, že po uvolnění slovem "volno" si může dělat, co chce. Bude mu to chvíli trvat. Pokud ale cvičení budete opakovat, pes to dříve nebo později pochopí. 

Vraťme se ale k nácviku výdrže. Po určité pauze, kdy si pes něco očuchá nebo si s vámi pohraje, můžete pokračovat v nácviku výdrže v základní poloze. S povelem "k noze" by se měl pes přiřadit těsně k levé noze.  Pokud se pes přiřadí a nekouká na vás, celý výše popsaný proces opakujte (čekejte až se podívá). Pokud se pes dívá, tak s pochvalou vydržte dvě vteřiny a následně psa pochvalte, odměňte a opět se narovnejte. Pokud se pes opět dívá, s drobnou prodlevou ho opět pochvalte a odměňte. Podle citu vždy po čase psa po pochvale a odměnění uvolněte a nechte ho přijít zase na jiné myšlenky. 

Interval postupně prodlužujte tak, aby výsledkem bylo, že pes bude sedět klidně vedle vaší nohy a ideálně se na vás bude dívat.  

Odložení

Další věcí, kterou se vyplatí psa naučit, je tzv. odložení. Mluvím-li o odložení, mám na mysli setrvání psa na místě, které mu určíte, po dobu než se k psovi vrátíte a "uvolníte ho" nebo než psovi dáte jiný povel. Situace, kdy se vám tento povel bude hodit, asi nemusím moc popisovat. Je jich spousta. Od odložení psa, když jdete nakupovat, až po odložení psa, když si chcete s někým popovídat, bez nutnosti stále psa okřikovat a pozorovat, jestli nedělá něco, co by neměl. 

Mezinárodní kynologická federace (FCI) a i Český kynologický svas (ČKS) ve svých zkušebních řádech rozlišují dva typy odložení - krátkodobé a dlouhodobé. Toto rozlišení je celkem užitečné a i v praxi se vám bude hodit. Proto si následující povely vysvětlíme obdobně. 

Krátkodobé odložení = povel "sedni", "lehni", "stůj"

Kratkodobým odložením se myslí setrvání psa v poloze, ve které psa opouštíte. Zkušební řády rozlišují tedy odložení "v sedě", "v leže" a "ve stoje". Při ktrátkodobém odložení by pes měl zůstat přesně v té poloze, ve které jste mu určili, a čekat buď na váš opětovný příchod nebo ná váš další povel. Jinými slovy z krátkodobého odložení psa můžete přivolat (nebo má dát jiný povel). 

Dlouhodobé odložení = povel "zůstaň"

Při dlouhodobém odložení se pes odkládá vždy v leže. Pes si na rozdíl od krátkodobého odložení může lehnout na stehno jedné ze zadních nohou a udělat si tak polohu dlouhodoběji pohodlnější. Při dlouhodobém odložení psa nepřivoláváme a ani mu nedáváme žádné další povely. Vždy se tedy vracíme zpět k psovi, kde ho pochválíme za vykonání povelu, a teprve tehdy buď psa "uvolníme" nebo dáváme další povely. 

Pro naše účely si vysvětlíme "krátkodobé odložení v leže" a "dlouhodobé odložení". "Krátkodobé odložení v leže" je metodicky téměř totožné s "krátkodobým odložením v sedě". Zvládnete-li tedy jedno, zvládnete i druhé. "Odložení ve stoje" je opět podobné, pes ale musí znát polohu "stůj", respektive povel "vstaň", a obecně je pro psa trošku složitější. Je totiž potřeba, aby pes opravdu stál a neposouval se ani o malé krůčky, což si žádá více trpělivosti, času a také vysvětlování. Z praktického hlediska se tato poloha určitě hodí, ale pro naše účely už lehce přesahuje rámec toho, k čemu slouží tento blog. Proto se jí prozatím věnovat nebudeme a případně ji dovysvětlíme časem, až obsáhneme i jiné povely s větší prioritou a důležitostí.