V minulých příspěvcích jsem se pokusil vysvětlit, jak správně postupovat při nácviku přivolání, respektive povelu "ke mně". Byla to relativně suchá a nezáživná teorie, která je ale potřebná k tomu, abyste pochopili, jak systém funguje. Nyní se podíváme na to, čeho bychom se měli při nácviku nebo následném vyžadování povelu vyvarovat. Jde v podstatě o seznam věcí, které denně vídám na procházce v parku u lidí, kteří se diví, jak je ten pes blbý, že neposlechne. Nevím, jestli sami netuší, že to jsou oni, kdo je blbý nebo sami sebe přesvědčují o tom, že je to skutečně ten pes a ne oni.
Pro začátek jedno takové "moudro". Měli bychom si všichni uvědomit, že pokud pes něco neumí nebo mu něco nejde, pak je to v 99,99% naše chyba a ne jeho. Jde totiž o naší neznalost, neschopnost pochopit odlišné povahy psů nebo naši nedůslednost. Vždy bychom tedy měli hledat problém u sebe v naší výchově a v naší osobě, nadávat sobě a ne psovi. Já sám mám svého prvního psa, který je ještě navíc velmi mladý. Každý den se tedy stále učím a poznávám nové způsoby a metody výchovy psů. Snažím se tedy v první řadě vzdělávat sám sebe. Pouze díky tomu, že jsem tomuto zájmu naprosto propadl a věnuji mu mnohem více času než většina ostatních pejskařů, si myslím, že mohu poradit alespoň té velké většině, která nechce nebo třeba ani nemůže věnovat tomuto koníčku podobné množství času. Rozhodně tedy nemám patent na rozum. Nicméně si myslím, že o výchově vím více než většina majitelů psů. Právě díky času, který tomu věnuji.
Největší chyby
Denně vidím, jak pan/panička křičí na psa (nejlépe desetkrát opakovaným povelem "ke mně") a když pes konečně po minutě křiku přiběhne, tak dostane pohlavek se slovy: "Jak to, že neposloucháš?" nebo "Kde seš?". Poté ho připne na vodítko a odejde domů.
Špatně je zde několik věcí. Třeba je neděláte všechny současně, některé z nich možná ano. Proto se je pokusím postupně vysvětlit, abyste pochopili logiku, proč je ta daná věc špatně. Pak budete chápat nejen chybu v nácviku přivolání, ale v celé psychologii výchovy psa.
1. Potrestání (pokárání) psa po vykonání povelu s velkou časovou prodlevou.
To je špatně!!! Pokud pes povel nakonec vykoná (i když pomalu), nejen že ho nesmíme pokárat, ale měli bychom ho pochválit. Rychlost povelu urychlíme jiným jednáním. Rozhodně ale ne tím, že počkáme, necháme psa povel vykonat a po jeho vykonání ho pokáráme. Proč by k nám pes příště chodil? Vždyť z předchozího jednání mu je jasné, že když přijde, tak dostane ještě sprdunk. Taky by se mi nechtělo příště přijít, a tak bych to natahoval.
2. Chycení psa na vodítko, po vykonání povelu. Úplně nejhorší ještě k tomu je odejít domů z parku.
Proč by k vám měl pes běžet, když ví, že když přijde, tak ho cvaknete na vodítko, omezíte mu volnost pohybu a nebo ještě hůř odejdete domů a procházka (pro kterou žije) skončí a s ní i veškerá zábava. Po přivolání by měla vždy následovat pochvala psa, odměnění a opětovné uvolnění psa tak, aby si mohl jít opět hrát. Samozřejmě naším cílem je, abychom jednoho dne psa přivolali a mohli jít domů. Nemůžete to ale dělat při nácviku. Proto musíte přivolání trénovat a ne zavolat jen tehdy, když psa chcete skutečně odvolat. Pokud pes bude zvyklý na to, že ho devětkrát po zavolání pochválíte, odměníte a opět pustíte, určitě vám odpustí, když ho jednou pochválíte, odměníte a cvaknete na vodítko (když to je hold potřeba), rozhodně ne ale obráceně. Proto při odchodu z parku, ukončení procházky nebo ukončení psí hry, psa nejlépe v nestřeženém okamžiku odchytněte nebo poproste, ať ho chytí někdo, kdo má psa zrovna po ruce nebo použijte povel "lehni" (pokud ho ovládáte) k jeho zastavení. Časem se pak jistě dostanete k tomu, že pes bude spolehlivě reagovat na povel a až bude výcvik dokončen, budete moct cvakat psa na vodítko i po přivolání.
3. Opakování povelu.
Pokud opakujete povel, který už jste jednou zadali nebo ho, nedej bože, neustále křičíte znovu a znovu, pak povel naprosto znehodnocujete. Psovi tím jen říkáte: "Jen si čuchej. Vždyť víš, že já zařvu ještě pětkrát, než se rozeběhnu a dám ti pohlavek". Povel tak ztrácí svojí hodnotu a já říkám, že "podléhá inflaci". Spíše až hyperinflaci. Čím víc ho je, tím menší má hodnotu.
Proto povel vyslovte vždy jen jednou, počkejte zprvu třeba dvě vteřiny (časem jen třeba 0,5 vteřiny) a pokud pes do té doby nezareaguje, tak se seberte, ideálně se i rozeběhněte a jděte ho donutit povel vykonat. Chyťte ho, "potrestejte" (několika škubnutími za obojek), nešetrně ho dotáhněte na místo, odkud jste volali, posaďte ho před sebe do polohy, ve které by měl být v případě, že povel vykoná ideálně, tam ho pohlaďte a uvolněte ho. Dál už nekázeň neřešte a regenerujte na další sprint. ;-) Těm, kteří psa takto doběhnout nemohou (senioři nebo ti, kterým pes začne utíkat a nenechá se chytit) pomůže 10ti metrová stopovací šňůra (10m vodítko). Na "stopovačku", kterou pes za sebou táhne, dokážete šlápnout i když máte chrta nebo nemůžete běhat. Jak používat stopovačku při nácviku přivolání si určitě řekneme, ale někdy jindy.
