středa 19. prosince 2012

Lehni (první fáze)

Povel "lehni" je něco jako záchranná brzda. Pokud tento povel zvládnete na 100 %, tak můžete být v klidu. Psa tak vždycky zastavíte.

Dneska si řekneme, jak psovi vysvětlit polohu, kterou po něm chceme, když řekneme povel "lehni". Toto je hlavně pro štěňátka. Nicméně pokud máte dospělého psa, který má s povelem problémy, bude se to hodit i vám. Pokud nám při výcviku psa cokoliv nejde, vždy se vracíme o pár kroků zpět a postupujeme pomaleji. Takže vřele doporučuji i těm, kteří si myslí, že jejich pejsek toto ovládá. Pokud si to zopakujete, nic nezkazíte, ale ujistíte se, že pes naprosto jistě chápe povel. Což je pro jeho další vyžadování klíčové.

První fázi (vysvětlování povelu) dělejte v klidném prostředí bez rušivých elementů. Prostředí a míra rozptýlení se bude zvyšovat s postupem času. Ne ale ve fázi, kdy psovi povel vysvětlujete. Můžete tedy začít doma v obýváku. 

Než začnete s výcvikem, připravte si pamlsek. Pamlsek musí být takový, aby po něm pes toužil. Granule tedy asi nebudou tím pravým ořechovým, ale pokud máte žravého psa, tak tuto první fázi, která probíhá v klidném prostředí, můžete zvládnout i s granulemi, pokud je pes ochoten pro ně pracovat. Já jako pamlsek doporučují spíš šunku (nejlépe dietnější - kuřecí nebo krůtí), na kterou většina psů reaguje i v prostředí, které je hodně ruší. 

Podle toho jak máte velkého psa, si sedněte buď na zem nebo na židli, případně si klekněte na jedno koleno tak, aby jste mezi nohama a zemí vytvořili mezeru, která je tak akorát na výšku psa když leží. Psa si dejte na levou stranu a do pravé ruky si připravte pamlsek. Z pravé strany (mezerou pod vaši nohou) ukažte psovi pamlsek, který zatím ještě držte sevřený mezi prsty, tak aby ho pes mohl olíznout, ale ne sníst. Psa si přidržte tak, aby jediná cesta kterou se dostane k pamlsku, byla pod vaší nohou. Bez jakékoliv povelu, by se tak pes měl dostat sám od sebe do námi vyžadované polohy v leže. Když se pes do polohy dostane tak, že leží tak jak má (rovně - neválí se na boku), psa pochvalte a následně odměňte. To vše zatím bez povelu. Cvik několikrát opakujte tak, aby jste docílili cílené polohy, tak jak by měla vypadat. 

Pokud si pes po čase začne lehat pod nohy tak jak má, můžete připojit povel "lehni". Povel z počátku nevyslovujte dopředu. Nechte psa, aby se nejprve sám od sebe dostal do polohy. Když je přesně v poloze ve které chcete, dodejte povel "lehni" a následně pochvalte a odměňte. S postupem času, podle toho jak pes bude postupovat v učení, přesuňte povel do popředí a odměňujte ho, když ho vykoná. 

Touto metodou se pes sám od sebe, bez jakéhokoliv nátlaku, dostane do cílené polohy. Tím, že za tuto polohu bude odměňován, ji bude časem sám vyžadovat. Následným připojením povelu "lehni" si pes spojí přesnou polohu, do které se sám předtím dostal bez vyzvání s příslušným povelem. Docílíte tak toho, že psovi jednoznačně vysvětlíte, o kterou polohu vám jde bez jakéhokoliv stresu a minimalizujete tak riziko, že vám pes nebude rozumět. 

Jak se bude pes postupně zlepšovat a bude mu jasnější, co po něm chcete, se můžete postupně postavit, tak aby vám ležel podle levé nohy. Zpočátku bude možná nutné povel doprovodit gestem ruky, postupně se ho ale snažte odbourávat tak, aby pes reagoval perfektně na slovní povel. Když bude mít pes tendenci z polohy odejít dříve, než mu to sami dovolíte, psa v poloze buď přidržte nebo přišlápněte vodítko tak, aby nemohl vstát (ne ale aby mu samotná poloho byla jakkoli nepříjemná). V poloze psa ze začátku nedržte dlouho a hned po pochválení a odměnění, řekněte volno a odejděte z místa, kde jste nácvik prováděli. Tímto psovi zároveň vysvětlujete význam uvolnění "volno" a ohraničujete dobu cviku. Když poodejdete pár metrů, psa můžete rozptýlit třeba krátkou hrou než budete cvik opakovat.  

Pro psa by toto neměl být žádný stres, ale naopak zábava. Pokud psa budete učit formou hry, bude výcvik sám vyžadovat. 


pondělí 17. prosince 2012

Načasování pochvaly (korekce) je klíčem k pochopení!

Při výchově je strašně důležité načasování pochvaly (respektive korekce). Pochvala musí přijít ve správný moment tak, aby si ji pes spojil vždy s tou činností, se kterou chceme a NE S NĚČÍM JINÝM. Stejně tak to funguje i u korekce.

Psa tedy odměňujeme vždy, až když je v námi požadované poloze (ne dříve). Na druhou stranu, hned jak se pes do polohy dostane, psa odměníme (ne později). Je to tedy docela věda, která se velmi špatně vysvětluje. Pokusím se ji tedy vysvětlit na příkladech.

Přestože jsem ještě nevysvětloval povel "ke mně", dneska se na něm pokusím vysvětlit načasování pochvaly. Právě tady se často dělají chyby. Představme si situaci, kdy pes na povel reaguje a vše udělá správně. Soustředíme se tedy pouze na to, kdy ho pochválíme. Řekněme, že po vyslovení povelu se pes okamžitě rozeběhne směrem k nám. Když přiběhne až k nám, tak že ho můžeme pohladit, tak psa pochválíme. Ne dřív a ani až potom co si sedne pře nás (předsedne).

Často lidé dělají tu chybu, že psa chválí dřív, než pes povel vykoná (tj. když pes běží k nám).  To je chyba. Chceme psa motivovat, aby přivolání bylo co nejrychlejší, tedy chválíme až když pes splní celý povel a přiběhne až k nám. Pozor ale na to, abychom ho nepochválili moc pozdě. Pokud se přivolání teprve učíte, tak nemá smysl, abyste po psovi chtěli předsednutí (přestože časem ho vyžadovat třeba budete). Často lidé psa pak odměňují, až když přimějí psa, aby si před ně sedl. Pokud přijde pochvala až tehdy, pes si odměnu spojí s předsednutím místo s přivoláním. Místo povelu "ke mně" ho pak učíte aby si před vás sedl.

Chci tímto jenom vysvětlit, jak je důležité psa pochválit nebo opravit v ten správný moment. Korekce například musí přijít bezprostředně po nežádoucím chování. Pokud třeba učíte štěně, aby doma nečůralo, přijdete domů z práce a vidíte na koberci louži, už nemá význam psa začít kárat a "mordovat". Pes si trest nespojí s čůráním, ale s vaším příchodem. Lidé pak často říkají: "on moc dobře ví, za co to je, podívej se na něj". On to ale neví. Zpravidla je po vašem příchodu schlíplý, protože čeká, že bude zase problém jako minule. To, že je to za tu louži, mu už ale nedojde. Výsledkem bude, že pes místo toho, aby vás šel přivítat, že jste přišli domů, se půjde schovat, protože bude vědět, že bude zase problém. Je nutné ho tedy chytit při činu.

Korekce tedy musí přijít neprodleně po nežádoucím chování (ne ale preventivně dopředu - to dělá také hodně lidí) a pochvala musí přijít hned, jak se pes dostane do žádoucí polohy. Samozřejmě jsou případy, kdy toto neplatí úplně. Pokud trénujete výdrž (třeba setrvání psa na místě) nebo je povel psovi naprosto jasný, tak dobu, kdy psa odměníme, postupně prodlužujeme. Teď se ale bavíme o fázi, kdy psovi vysvětlujeme, co po něm vlastně chceme.

Příkladů, u kterých se dělají chyby, je nesčetně a nevím, jestli jsem vybral ty nejlepší. Cílem ale bylo, vysvětlit důležitost načasování. Pokud budete mít správné načasování, pes vám bude rozumět. Pokud budete mít špatné načasování, bude psovi dělat v hlavě guláš. Nicméně pořádně vás toto naučí jen na cvičáku. Chci tedy, abyste si alespoň uvědomili, že je to při vysvětlování jednotlivých povelů klíčová věc.

neděle 16. prosince 2012

Naučte se pochválit svého psa!

Z titulku si asi myslíte, že si dělám legraci. Já to ale myslím smrtelně vážně. Většina lidí neví, jak psa pochválit, a když nahodou ví, tak to stejně často nedokážou praktikovat! Výcvikáři jsou často zoufalí, když se snaží novým účastníkům kurzu vysvětlit, že musí být opravdu expresivní. Pochvala a odměna je pro psa pozitivní motivace, aby pracoval. Je to tedy ZÁKLAD toho, proč by pes měl povel vykonat!

Pokud pes něco udělá správně, měla by následovat ústní pochvala doprovázená fyzickým pochválením a  s  drobounkým zpožděním (vteřina nebo dvě), pak přichází ještě odměna ve formě pamlsku. Když psa odměňujete, STÁLE ho ještě chvalte, ať si pes správně spojí odměnu s tím, že VY máte radost. Jednou by měl vše dělat pro vás a ne pro tu odměnu! Proto jde VŽDY pochvala první a odměna se s lehounkým zpožděním PŘIDÁVÁ (za stálého chválení). Rozebírám to tu, jako by pochvala měla trvat hodinu. To rozhodně ne. Jde ale o to abyste si uvědomili, že nejprve začíná pochvala a k té se ještě přidává po vteřině odměna. NE NAOPAK!!!

Důležitá je také při komunikaci intonace hlasu. Mnohem více než naše slova pes vnímá právě intonaci. Nemůžete tedy psa kárat a mluvit přitom, jak na mimino. Stejně tak pokud ho chválíte, musí to z vás cítit. Buďte tedy HODNĚ EXPRESIVNÍ. Pokud se něco povede, UDĚLEJTE DIVADLO, jako by se stalo něco nejšťastnějšího ve vašem životě. Lidé si budou myslet, že jste blázni, ale pes vám bude rozumět! Samozřejmě, že intenzitu pochvaly a korekce volíme podle toho, jak moc se daná věc povedla nebo jak moc velký průšvih pes udělal. Obecně jsou ale lidé ke svým psům málo expresivní. Buďte tedy expresivní mnohem více než jste. Přehrávejte jako v mexické telenovele a pak to bude ono. ;-)

Pochvala musí být doprovozena pohlazením. Ne ale tak, že ho pohladíte po hřbetě jako by jste z něho chtěli smést sníh. Stejně jako hrajete divadlo (respektive odteď budete hrát divadlo), když chválíte ústně, tak stejně hrajte divadlo při tom, když psa odměňujete pohlazením. Pořádně ho poplácejte, vymazlete ho, ať se na tu pochvalu příště zase těší. Vyhecujte psa při fyzickém pochválení, aby z něj spadla veškerá nervozita, aby se z pochvaly opravdu radoval a aby do dalšího cviku šel s chutí a radostí ho vykonat. Je to důležité!!!

Vždycky tedy chválíme jak ústně, tak fyzicky a přidáváme i odměnu. Když psa takto pochválíte, měli byste na jeho chování pozorovat nápadné zlepšení nálady. Nejviditelnějším indikátorem je samozřejmě ocas, ale pes to může dát najevo i jinak, například začne skákat a chce si hrát. Na jeho chování byste zkrátka měli poznat evidentní změnu k lepšímu. Pokud tuto změnu nepozorujete, pak jste psa nepochválili a trénujte nejdřív, jak psa takto "nastartovat". ;-)


sobota 15. prosince 2012

Důslednost je klíčem k autoritě

Výchova psa je neuvěřitelně komplexní záležitost, která se dá jen velmi špatně popsat stručně. Přesto se vždy snažím vybrat ty nejdůležitější a snadno pochopitelné části, které věřím, že jsou kompromisem mezi složitostí a jejich dopadem na celkový výsledek. Jinými slovy se snažím vybrat ty věci, které se relativně snadno vysvětlí a přitom vám mohou hodně pomoci. 

Autorita je snad nejdůležitější věc ve výchově psa. Bohužel je také nejsložitější a strašně špatně se vysvětluje a předává. To je důvod, proč si myslím, že nemá smysl, si nechat psa cvičit cizími lidmi. Jsou lidé, kteří pošlou psa na 14 dní na kurz nebo ho třeba pravidelně dávají někomu, kdo ho cvičí. Toto (podle mého názoru) nemůže nikdy fungovat. Tento člověk psa naučí, co jednotlivé povely znamenají, ale nevybudeje v psovi autoritu vůči jeho pánovi. Když pak psa předá zpět majiteli, pes v tu ránu jakoby vše zapomněl. Ne že by snad měl tak krátkodobou paměť, majitel ale nemá u psa žádnou autoritu a ani neví, jak se psem komunikovat. Naučit psa povel, je to nejjednodušší z celé výchovy. Obtížné je psovi vysvětlit, že povel musí vykonat vždy a za jakýchkoliv okolností. Když přijdete na cvičák, po pár hodinách zjistíte, že nejde o výchovu nebo výcvik psa, ale o výchovu psovoda. To znamená VÁS (majitele psa). Někdo to prostě blbě pojmenovat. Vy se musíte naučit, jak zacházet se psem. To je důvod, proč větší důležitost přikládám věcem jako je autorita, důslednost, chyby ve výchově, umění psa pochválit, načasování pochvaly a korekce, než třeba výuce samotných povelů. Když budete ovládat tyto základní předpoklady, povel pak psovi vysvětlite snadno. Naučíte se totiž při výchově přemýšlet, tak jak nad tím přemýšlí pes a to je klíčem k úspěchu. Ne že si pes sedne, jen když máte v ruce hrst šunky a nikdo není okolo.   

Proto, aby jste se naučili, jak si vybudovat autoritu, nestačí, aby jste si přečetli jeden článek. Je to nikdy nekončící příběh. Za rok budete vědět vždy více než teď. Je to proces učení, který nikdy neskončí. To co autoritu ale vytváří, a jsem přesvědčen, že je jejím základním kamenem, je DŮSLEDNOST. 

Důslednost je naprosto klíčová vlastnost při výchově psa. Je to taky důvod, proč máme kolem sebe tolik nevychovaných psů. Důslednost při výchově vyžaduje disciplínu psovoda (majitele) a to je ten největší problém. Vlastnosti nás samých se nám ovlivňují mnohem hůře než vlastnosti našich miláčků. Pro spoustu lidí je jednoduší říct: "ten pes je blbej" místo toho, aby řekli: "nebyl jsem dost důsledný" nebo "byl jsem línej". Opravdu ne nadarmo se říká: "jaký pán, takový pes". Toto přísloví v sobě skrývá strašně moc pravdy. Stejně jako se v dětech odrážejí osobnosti jejich rodičů, tak ještě MNOHEM více se ve psech odrážejí naše osobnosti. Je to proto, že pes nedokáže přemýšlet komplexně jako člověk. Dítě, které nevyrůstá v ideální rodině má horší startovací pozici, časem ale začne samo uvažovat a má naději se vypracovat. Pes to ale udělat nemůže. Vždy bychom tedy měli začít u sebe. Zamyslet se, jestli neděláme chybu my, jestli to psovi špatně nevysvětlujeme, jestli nás pes opravdu chápe a hlavně, jestli jsme dostatečně důslední v naší výchově. 

Důslednost je o tom, že psovi stanovíme určitá pravidla, naučíme ho určité povely a ty pak vždy a za jakýchkoliv situací striktně vyžadujeme. Jestliže psovi vysvětlím, co znamená povel sedni, tak že to opravdu chápe (desetkrát si sedne na povel správně, tak jak má, když mám v ruce odměnu), pak si musí sednout i tehdy, když si zrovna hraje se psem nebo když chce dělat něco jiného. Pokud ne, povel NEOPAKUJI, a psa si sednout donutím jiným způsobem (posadím ho rukama, teď už ale méně šetrně, tak aby se pes příště této variantě vyhnul). Pes tak bude vědět, že pokud povel řeknu, neni žádná jiná cesta než ho splnit. Když ho splní sám, dostane za to odměnu, když ho sám nesplní, tak ho k tomu donutím a ještě dostane "pohlavek". Časem pak bude vyhledávat polohu, která je mu příjemná (odměna) a bude se snažit vyvyarovat té nepříjemné (korekce). Navíc čím rychleji povel splní, tím rychleji si bude zase moci hrát. Až toto pes zjistí, bude dělat vše proto, aby jste ho za odměnu pustili zpět do hry. NESMÍ se ale stát, že zakřičíte sedni, pes nezareaguje a vy taky ne. Pes si hraje dál a vy nad tím mávnete rukou. To je strašná chyba! Pes si pak řekne: "aha, tak ono to neni zas tak žhavý... tak já si dohraju a pak udělám co po mě chce....". To je právě ten případ, kdy jde o vaši lenost a ne psí blbost. Pokud něco řeknu, tak to platí a vyžaduji to. Ne hrubě, ne tvrdě, ale důsledně. 

Nepleťte si pojmy. Důslednost v žádném případě není tvrdost nebo hrubost. Důslednost vyžaduje vaši disciplínu a trpělivost. Je to tedy o VÁS. Pokud vy se budete správně chovat, je jedno jestli máte čivavu, staforda nebo bernardína. Fungovat to bude na všechny. Nikdy ale nezapomínejte, že jde v podstatě o metodu "cukru a biče". Pokud pes cílené chování udělá, musí přijít nějaká forma odměny, pokud ne, musí přijít nějaká forma korekce, aby byl pes motivován tuhle variantu nevolit. O formách odměny a korekce si povíme časem. Důslednost je o tom, že odměna nebo korekce přijde VŽDY když přijít má! 


pátek 14. prosince 2012

Stačí vám jen tři povely pro bezstarostný život

Pro to, abyste měli bezproblémový život vy i váš pes, potřebujete tři povely. To není moc, ne? Dokonce i to je hodně. V zásadě potřebujete jen jeden, ty další dva vám ale usnadní život. Problém je, že tyto povely pes musí vykonat ať se děje co se děje - když je zrovna uprostřed hry, když zrovna uvidí kočku nebo když kolem něho prošla hárající fena. Prostě vždycky. To je dělá bohužel obtížnými. Naučí se je ale KAŽDÝ pes, pokud vy se naučíte, jak mu je vysvětlit, a budete důslední. Důslednost je klíčem ke všemu, o tom ale příště.


Nutné minimum

  - LEHNI

Bezstarostný život

  - K NOZE, 
  - respektování chodníku (pro psy žijící ve městě)

Příjemná nadstavba

  - KE MNĚ

Nepotřebná omáčka

  - všechno ostatní


LEHNI
Povel "lehni" je naprosto klíčový pro psa žijícího ve městě. Je to nutná podmínka pro vaše fungování (tak, abyste si nebyli otroky navzájem). Povel "lehni" je totiž vaše záchranná brzda. Když ho pes ovládá, tak v podstatě nic jiného nepotřebujete, vždycky ho dokážete zastavit. A pokud psa dokážete VŽDYCKY zastavit, pak je pes ovladatelný. To je to, o čem je celý příběh. Mít ovladatelného psa. Nebát se ho pustit z vodítka. Pokud máte psa neustále na špagátě, tak to přece není život ani pro vás ani pro psa. Pokud ho musíte mít pořád na špagátě, pak je to vopruz pro vás a tragédie pro psa. 

Proč "lehni" a ne "ke mně"? 
Protože "lehni" je pasivní povel a "ke mně" je proaktivní povel. Tuhle terminologii jsem si sice vymyslel, ale mohla by vám pomoci v chápání celé psychologie. Při povelu "lehni" od psa požadujete okamžité zastavení toho, co dělá, ale při povelu "ke mně" požadujete mnohem, ale mnohem víc. Požadujete okamžité zastavení a ještě k tomu jeho aktivitu. To je zatraceně těžké a je to úplně jiný level. Je mnohem větší pravděpodobnost, že psa uzemníte, než abyste ho ještě dostali ve vypjaté situaci zpět k sobě. "LEHNI" JE ZÁCHRANÁ BRZDA! Aby tato brzda fungovala, tak si pes ale musí lehnout hned a to kdykoliv a kdekoliv. Metr od vás nebo 100 metrů daleko. V moment, kdy tento povel vyslovíte, pes musí být přilepený na zem. 


K NOZE
"Lehni" použijete po tom, co vás pes dotáhne do parku a tam mu dáte chvilku volno. Abyste se do parku ale dostali důstojně a ne jako hard vlající za bernardýnem, budete potřebovat povel "k noze". Není to jenom bezproblémová cesta, klidná procházka, ale je to základ autority. Ovladatelnost psa na vodítku vám hodně pomáhá k vybudování autority. Nicméně jak už jsem psal, autorita je mnohem komplexnější problém, který vám vysvětlím v následujících příspěvcích. 


Respekt chodníku
Respekt chodníku (to, že vám pes nevběhne do silnice) je ve městě k nezaplacení. Nejde o povel. Je to jakýsi mantinel. Pes prostě do silnice vchází pouze vedle vaší nohy. Nijak jinak. A to i kdyby na druhé straně byla miska hovězího, hárající fena nebo právě letící balonek. Prostě je to zakázané místo. Je to něco, co chrání život psa a vám vytváři klidnou procházku, která je pro vás rázem relaxem místo stresu. Není to tak těžké, jak se zdá. Je to jen otázka důslednosti. Ničeho jiného. Je to jednodušší než si myslíte, ale náročné na VAŠI disciplínu.


KE MNĚ
Měl by ho ovládat každý pes. Realita je ale bohužel jiná. Důvodem je fakt, že povel "ke mně" je snad ten nejtěžší povel vůbec. Nenapadá mě nic těžšího. Ale já mluvím o přivolání opět za jakýchkoliv okolností. To, že k vám pes příjde, když nikdo není na blízku, to je na nic. Pes musí povel zvládat kdykoliv. Teprve potom mluvíme o dokonalém přivolání. To je ale hodně náročné. Pokud budete důslední, není ale problém se naučit i tento povel. Nejprve si ale řekneme něco o těch jednodušších. Nemůžeme na vejšku, pokud nemáme dokončenou základní školu.


Všechno ostatní
Všechno ostatní je nepotřebná omáčka. Je fajn, když pes bude umět něco navíc, ale spokojené soužití vám zařídí výše zmíněné povely. Určitě neříkám, abyste psy neučili nic jiného. Pokud je naučíte více, je to fajn. Nicméně bych opravdu začal a kladl důraz na výše zmíněné. Jsou totiž nejdůležitější pro běžný život pejskaře.


Plán do budoucna
Všechny výše zmíněné povely se vám pokusím postupně vysvětlit. Než se ale pustíme do samotných povelů, musíme si říct ještě několik obecných věcí. Zítra se pokusím přiblížit to, co je snad nejdůležitější věcí v celé výchově psa a to je DŮSLEDNOST a AUTORITA. V neděli si povíme, jak psa pochválit, protože jde o věc, kterou si každý myslí, že umí, že je to samozřejmost, a přitom je takové množství lidí, kteří to prostě nedovedou. Pondělí bude o důležitosti načasování pochvaly a korekce, která je klíčová pro to, aby vás pes chápal. K samotnému povelu "lehni" se dostaneme tedy někdy v úterý, ve středu. Nicméně bez znalosti věcí, o kterých budeme mluvit do té doby, psa "lehni" ani nic jiného nenaučíme. Věnujte jim tedy stejnou nebo ještě větší pozornost. Jsou klíčem ke správné komunikaci, od které se to všechno odvíjí.

Budu moc rád, když blog budete komentovat. Jakákoliv zpětná vazba bude super. Zajímalo by mě, jestli ty informace, co sem dávám, jsou vám k něčemu a jestli vám něco přináší. Kdybyste měli jakýkoliv návrh na zlepšení, budu moc rád, když ho sem napíšete. Sám totiž dokážu jen velmi špatně posoudit, jestli jsou jednotlivé příspěvky srozumitelné, pochopitelné a pro vás přínostné. Pokud napíšete, že blog je k ničemu a  že vám nic nepřinesl, tak se taky zlobit nebudu. Lepší kritika, než žádná zpětná vazba. ;-)


čtvrtek 13. prosince 2012

Zjednodušte komunikaci

Děláme to všichni. V lepším případě si to neuvědomujeme, v tom horším to někteří dělají s představou, že jim pes rozumí. Všichni občas řekneme: "To se dělá? Co jsem ti řekl? Kdy jsem tě zavolal? Kde máš bejt?  Tam přece nesmíš! Tady buď!" To je ale špatně! Pes nemluví náší řečí. On nám nerozumí. Pes vnímá intonaci hlasu  a dokáže se naučit určitý počet hesel. Proto používáme povely a ne celé věty.

Pokud po psovi chcete, aby vykonal nějaký povel nebo se mu ho snažíte vysvětlit, zjednodušte komunikaci se psem. Omezte své výroky na povel, pochvalu (hodný, dobře, vyborně) a korekci (fuj). Ne proto, abyste s ním nekomunikovali, ale proto, abyste ji udělali jednoduchou a srozumitelnou. Sposta lídí k tomu přidává takové omáčky, že pes neví, co si z toho má vybrat. Pokud budete používat celé věty při vysvětlování nebo vyžadování splnění povelu, děláte psovi v hlavě "guláš". Ano, on vnímá tón vašeho hlasu, to je pravda. Pokud po psovi nic nechcete a nic mu nevysvětlujete, jen mu chcete dát najevo, že je hodný, pak klidně používejte celé věty. Pes bude vnímat vlídný tón hlasu. To je samozřejmě v pořádku. Pokud ale psovi dáváte povel (vyžadujete od něj specifickou aktivitu) nebo ho povel chcete naučit, zjednodušte komunikaci. Pes bude mít hned jasněji. Tamto je "fuj" - to je teda špatně (možná přiletí i pohlavek - rychle toho nechám) a tohle je "hodný" - to je teda dobře (možná ještě něco dostanu). Bude lépe rozlišovat tu cílenou polohu od té špatné. Jakékoliv "to se dělá, tady je to správně, co jsem ti řikal, kde máš bejt"  je informace pro okolí, ale ne pro psa. Na okolí se vykašlete a soustřeďte se na svého psa. Tomu to potřebujete vysvětlit. To, že na vás koukají kolemjdoucí jako na trdlo, vás trápit nemusí. Buď psa nemají, a tedy to nikdy chápat nebudou, anebo psa mají a neví, která bije. Když to budete dělat správně, okolí se vás jednou bude ptát: "Jak se vám to povedlo, že vás ten pejsek tak hezky poslouchá?".

Cílem rozhodně není, abyste na psa přestali mluvit. Pes hodně vnímá právě výše zmiňovaný tón hlasu. Jde jen o to, abyste mu usnadnili komunikaci, když po něm něco chcete nebo když ho chcete něco naučit. Tehdy musí být komunikace co nejjednodušší a nejjasnější, abyste zminimalizovali riziko, že vás pes nechápe.








středa 12. prosince 2012

Jak prohloubit autoritu

Hodně pejskařů má problém s autoritou. Pes by k vám měl vždy vzhlížet a být si vědom toho, že vy jste ve smečce ti nejvyšší. Pokud ne na té nejvyšší, tak ale rozhodně výše než pes. ;-) Pes je naopak na té úplně nejnižší (pokud nemáte více psů nebo jiných zvířat v domácnosti). Pokud to tak není, je něco opravdu hodně špatně. Nejen, že vás pes neposlouchá a nerespektuje, ale pokud je vyšší jak vaše kotníky, tak si opravdu zaděláváte na problém.

Autoritu si budujete cvičením, svoji důsledností a určitými pravidly, které po psovi vyžadujete. Občas je také dobré psovi připomenout, že je na vás zavislý, že vy mu dáváte najíst, že vy mu poskytujete teplý pelech a že bez vás by moc dlouho ve světě nepřežil. A pokud ano, tak velmi bídně.

Zde najdete pár tipů, které vaší autoritě můžou pomoci. Pozor, autoritu samu o sobě nevytvoří (to je mnohem komplexnější záležitost), ale pomohou vám ji prohloubit a nebudou ji dále podkopávat.

1. Začít žrát pes může až na povel 
Nemělo by se stávat, že psovi dáte misku s jídlem a on z ní začne žrát ještě než ji položíte na zem. Mělo by to vypadat tak, že psovi uděláte jídlo, položíte misku na obvyklé místo a pes čeká na váš povel, že může začít žrát.
Jak na to?
Jednoduše ho k misce nepusťte. Po chvíli snahy se k ní dostat by si měl sednout nebo stoupnout a koukat na vás, co to po něm tedy vlastně chcete. Tehdy dejte povel sedni, narovnejte se, počkejte pár vteřin a povelem "volno" psa uvolněte. Pes se naučí disciplíně a navíc mu vysvětlíte, co znamená "volno". Uvolnění "volno" neopakujte. I kdyby pes dál seděl a nereagoval, tak ho neopakujte. Ze začátku (pokud pes "volno" nezná) uvolnění doprovoďte třeba poplácáním a ukázaním na misku. Zkrátka mu nějak dejte najevo, že teď už může. Neopakujte ale "volno"!
Po čase, až si zvykne, že bez vašeho požehnání se té misky stejně dotknout nemůže, po psovi vyžadujte nejen výdrž, ale i jeho pozornost. Neuvolněte ho za to, že čeká, ale až když se Vám podívá do očí. Ze začátku je důležité psa uvolnit hned, jak se na vás podívá, aby si uvolnění (odměnu) spojil s pohledem na vás a ne ničím jiným. Až toto zvládnete, interval prodlužujte. ;-)
Ve finále by pes neměl civět na misku, ale na vás, až pokynete.


2. Pán jde do dveří vždycky první
Když otevřeme dveře, většina psů nekontrolovatelně vyrazí a do dveří se dere jako první. To neexistuje!
Jak na to?
Počkejte až se pes uklidní, potom otevřete dveře dokořán a pak ho uvolněním ("volno") vypusťte. Pokud by se dral do dveří po otevření, tak je opět přivřete. Pokud v nich už bude, přivřete ho v nich.... ať se zkrátka trochu bouchne (samozřejmě tak, abyste ho nezranili nebo mu nijak neublížili, ale aby to bylo trochu nepříjemné a pes vám neproklouzl), příště si dá pozor. Stejně jako u misky s jídlem chceme docílit situace, kdy se po otevření dveří pes pohledem na vás zeptá, zda může jít nebo projde u vaší nohy.

3. Pes po odepnutí z vodítka vybíhá ze základní polohy NA váš POVEL
Většinu pejskařů pes doslova dotáhne do parku, aby ho tam majitel co nejrychleji pustil z vodítka. "Hlavně ať už mě netaháš a já mám klid." To je zase strašně špatně!
Pes by si měl sednout k vaší LEVÉ noze (základní poloha), po odepnutí se na vás podívat a čekat na povel. Neměl by být před vámi, za vámi, stát, ležet nebo dělat cokoliv jiného. Měl by sedět u nohy a věnovat vám pozornost. Teprve až když je pes v takovéto poloze, odepněte vodítko - PES STÁLE SEDÍ U VAŠÍ NOHY, narovnáte se a po tom, co se vám pes dívá do očí, psa uvolníte povelem "volno".
Nenechte psa utéci dokud tento rituál nesplní!!! Hlavně ze začátku buďte připraveni psa rychle chytit, kdyby vyrazil v moment, kdy odepnete vodítko a narovnáte se. Pokud by se tak přeci jen stalo, tak nekázeň neignorujte!!! Za velmi důrazného "fuj" psa odchyťte a celý proces opakujte, dokud se nepovede.
Při vyžadování pohledu psa do vašich očí na něj nemluvte. Nechte ho sedět a čekat. Ze začátku bude koukat okolo a na vás bude kašlat. to může trvat. I tehdy buďte trpěliví a čekejte, dokud se pes SÁM od sebe na vás nepodivá. V moment, kdy tak učiní, psa hned (bez jakéhokoliv prodlení) uvolněte slovem "volno", rozejděte se a psa si dále nevšímejte. Teď už má volno a pochvala je právě ta volnost. Důležité je načasování, aby si pes uvolnění spojil s polohou u nohy, kdy se vám dívá do očí a čeká na pokyn.

úterý 11. prosince 2012

Největší chyby při výchově

V parcích denně vídám obrovskou spoustu lidí, kteří pořád dokola opakují ty samé základní chyby. Ty pak způsobují, že k nim pes ani nechce přijít, natož aby je ještě poslouchal.

Pokusím se tedy sepsat nějaký základní seznam těch největších chyb podle důležitosti od těch nejhorší po ty méně děsivé. Seznam se pak budu snažit pravidelně aktualizovat a doplňovat.


1. Potrestání psa po přivolání (pokud není dostatečně rychlé nebo má velkou prodlevu)

Psa NIKDY netrestáme, když se po našem přivolání nakonec uráčí přijít! I kdyby mu to trvalo "hodinu", tak pokud přijde na místo, ze kterého jsme ho přivolali, tak ho NETRESTÁME. Vždy ho pochválíme (a to v naprosté většině případů) nebo nereagujeme, pokud je jasné, že si pes pochvalu nespojí s přivoláním, ale s něčím jiným.

Proč netrestáme?  
Představte si, že jste pes. Chtělo by se Vám k někomu, když víte, že vás u něj nečeká nic dobrého? Že vás seřve nebo (ještě "lépe") něčim přetáhne? Asi nechtělo. Chtěli byste naopak co nejdál, abyste měli chvíli klid. 

Jak na to, abyste psa vždy a za každých okolností přivolali, se pokusím vysvětlit v některém z dalších příspěvků. 


2. Připnutí psa na vodítko po přivolání

Pokud se psa snažíte naučit, jak ho přivolat, nebo máte s přivoláním problém (většina pejskařů, takže velmi pravděpodobně i VY), nesmíte ho po vykonání povelu připnout na vodítko a odejít s ním domů. Pes si přivolání spojí s ukončením hry, procházky a omezením svého pohybu a příště nebude chtít přijít a bude se tomu vyhýbat. Pokud víte, že už chcete jít domů, tak psa nejlépe bez povelu odchyťte, připněte na vodítko a jděte. Pokud je pes hodně aktivní a je problém ho chytit, můžete použít povel "lehni" (za předpokladu, že ho pes 100% ovládá a to i na dálku). Jinak se vám vyplatí počkat a psa v nesoustředěném okamžiku odchytit bez povelu. Bohatě se vám to vrátí při nácviku povelu "ke mně".


3. Opakování povelů

Povel řikáme vždy JENOM JEDNOU! Pokud pes na povel nereaguje, dostaneme ho do požadované polohy jiným způsobem a ne dalším povelem. Jinak psovi říkáme, že první povel je jen upozornění - "dočuchej co čucháš, já zavolám ještě třikrát a pak teprve budeš mít problém". Problém by měl mít hned po nesplnění prvního povelu.


4. Litování a chlácholení psa

Když se pes bouchne, šlápnete mu na packu, něco si udělá, tak psa NECHLÁCHOLÍME. Nejsem žádný sadista a pokud mého psa něco bolí, věřte, že mě to bolí ještě víc za něj a je mi ho líto. Nikdy ho ale nechlácholím. Pes se rychle naučí tohoto jednání zneužívat. Brzy pochopí, že když kníkne, vy hned přiběhnete, začnete ho hladit, chlácholit, nedejbože ještě krmit. Za chvilku z něj bude prvotřídní simulant. Takže pokud se mu něco stane (a nejde mu o život nebo není schopný chodit), tak NEREAGUJEME. I když nám je to líto, vše chlácholení spolkneme a pokračujeme, jako by se nic nestalo.


Vítejte na blogu City Dog

Co zde najdete?
Najdete zde všelijaké informace týkající se výchovy a výcviku psů a kynologie obecně. Co je psa dobré naučit, jak toho docílit a čeho se naopak vyvarovat. Pokud by kohokoliv z vás napadlo nějaké téma, ke kterému byste chtěli, abych se vyjádřil nebo s něčím poradil, tak mi neváhejte napsat. Budu naopak moc rád.

Proč jsem se rozhodl psát blog?
Spousta (a bohužel naprostá většina) majitelů psů neví, jak se ke svým psům chovat. Neví, jak s nimi komunikovat, kdy je pochválit a kdy je naopak zkorigovat tak, aby nedělali to, co se nelíbí nám nebo to, co jim samotným může být nebezpečné. Jelikož cesta k tomu, abychom vychovali ovladatelného a sebevědomého psa, se  řídí v zásadě velmi podobnými pravidly, myslím si, že pár tipů, jak psa vychovávat, by se mohlo hodit. Zvláště pak těm, se kterými společně cvičíme jejich pejsky.

Co odborná literatura?
Samozřejmě, že odborná literatura vám poskytne obsáhlejší a tedy i lepši informace. Pokud máte dostatečný elán si otevřít nějakou z mnoha knih, jak vychovávat psy, bude to jistě velmi moudré a chválihodné řešení, které mohu jen doporučit. Bohužel realita je taková, že knihy se nikomu číst moc nechce a ve finále většina lidí neumí ani psa pochválit, natož aby ho naučili, aby přišel na zavolání. Proto tedy tento blog.

Výhoda blogu!
Obrovskou výhodou blogu je, že mohu pružně reagovat na to, co vás nejvíce pálí a v čem potřebujete poradit. V takovém případě mi neváhejte napsat na adresu citydog@citydog.cz nebo třeba na naši facebookovou stránku City Dog.

Metodologie je různorodá!
Každý kynolog, cvičitel, výcvikář (na pojmenování nezáleží) má svůj styl výchovy. Metod výchovy a výcviku psů je mnoho a názorů na to, která z nich je ta nejlepší, ještě víc. Je tak velmi pravděpodobné, že ne každému se budou moje metody zamlouvat. Je to v pořádku. Zastávám názor, že každý pejskař by si měl vybrat výcvikáře, kterému důvěřuje a věří v jeho úsudek. Pokud to tak není, nebude fungovat vztah mezi nimi a s pochybnostmi, nebude fungovat ani výchova psa.

Budu zde tedy prezentovat metody, které fungovaly při výchově mého psa a věřím, že s drobným přizpůsobením budou fungovat i ujiných. Nikde však není napsáno, že to jsou ty nejlepší a neomylné metody.  Jsou to ale metody, které fungovaly u mě a u spousty jiných psů.