V první fázi jsme psovi vysvětlili, co po něm chceme, když mu dáme povel "lehni". V druhé fázi jsme mu řekli, že povel musí vykonat i tehdy, když je něčím rozptýlen a chce dělat něco jiného. V poslední fázi budeme prodlužovat vzdálenost tak, aby pes byl schopný vykonat povel i na dálku a budeme ho zdokonalovat tak, aby ho vykonal ať se děje co se děje. Zde teprve začínáme opravdu cvičit psa tak, abychom jednou mohli říci, že opravdu poslouchá. Ironií je, že tato fáze je metodicky snad nejjednodušší. Je ale velmi náročná na disciplínu a vytrvalost psovoda a to je největší problém.
Třetí fáze je pouze o důslednosti. Jestliže v první a druhé fázi byla vaše důslednost důležitá, v této nejde v podstatě o nic jiného. Psovi jednoduše postupně a po malých krůčcích prodlužujeme vzdálenost a/nebo mírně ztěžujeme podmínky, v kterých musí pes povel vykonat (více psa rozptylujeme). Důležité ale je postupovat pomalu a dělat malé kroky. Zde, stejně jako snad vždy při výchově psa, platí, že pokud se nám něco nedaří, je potřeba se vrátit o několik kroků zpět a postupovat pomaleji. Klíčové pro úspěch je, že vždy po povelu musí nastat vaše reakce. Je jedno jaká bude, jestli kladná nebo záporná. Vždy ale musí přijít vaše odezva. To znamená, že vždy když vyslovíme povel, tak podle toho, zda pes povel splní nebo ne, přichází buď pochvala a odměna nebo korekce a vynucení povelu.
Předpokladem pro prodlužování vzdálenosti a ztěžovaní podmínek pro výkon povelu je, že pes 100 % ovládá povel ve vaší blízkosti. To znamená, že si v 95 % nebo větší pravděpodobností lehne, když dáte povel "lehni". Pokud toto ovládáte teprve tehdy, můžete přejít k třetí fázi. V tuto chvíli vás pes více než kdykoliv předtím bude testovat. Je mu jasné, že povel musí vykonat, když je na vodítku nebo případný pohlavek se vznáší přímo nad jeho hlavou. Pokud ale bude tři metry od vás, pes už moc dobře ví, že musíte udělat tři kroky, abyste napravili jeho případnou nekázeň, a moc dobře také ví, že jste strašně moc líní tvorové stejně jako on. Proto jistě bude zkoušet, zda korekce přijde i v tento, pro vás méně kontrolovatelný, moment. Je tedy naprosto klíčové, abyste mu dali jasně najevo, že korekce přijde vždy, když projeví nekázeň, ale stejně tak přijde i odměna a pochvala, pokud projeví cílené chování a tedy si lehne. Čím důslednější budete a žádnou z těchto situací neopomenete, tím rychleji výcvik půjde vpřed a pes si tento test dovolí jen opravdu občas. Vždy to ale jednou za čas zkusí i tak. Pak je nutné abyste neztratili fazonu a psa i tehdy, když si jednou za čas troufne vyzkoušet, zda i v tomto případě, když jste na druhé straně parku, telefonujete a máte na sobě šaty do divadla, se za ním při nesplnění povelu rozeběhnete, abyste mu jednu ubalili. Naopak, čím více nekázně budete tolerovat, tím více ji pes bude praktikovat. Nekázeň pak narůstá mnohem rychleji než počet prohřešků, které jste mu tolerovali. Nejen že si kazíte povel, ale velmi rychle ztrácíte u psa autoritu. Ruku v ruce se pak bortí vše, co jste psa naučili a pes si z vás začne dělat legraci. Zjistí totiž, že povel je jen prázdné slovo, pokud není na vodítku nebo v bezprostřední blízkosti. Právě zde většina majitelů pohoří. Zařídit, aby si pes lehl doma s pamlskem v ruce, když kolem není nic, co by psa zajímalo, dovede snad úplně každý. Nicméně jen vycvičený pes sebou sekne o zem i když je mezi deseti dalším psy na druhém konci parku. Zde proto začíná ten velký termín "výcvik psa", který je v podstatě jen otázkou disciplíny psovoda. Vůbec pojem "výcvik psů", je naprosto zcestný. Pes cvičit téměř nepotřebuje, to člověk se potřebuje vycvičit v tom, jak zacházet se psem. Naučení jednotlivých povelů je otázkou pár tréninků. Budování autority je ale nikdy nekončící proces, jehož základem je vaše DŮSLEDNOST.
