Výchova psa je neuvěřitelně komplexní záležitost, která se dá jen velmi špatně popsat stručně. Přesto se vždy snažím vybrat ty nejdůležitější a snadno pochopitelné části, které věřím, že jsou kompromisem mezi složitostí a jejich dopadem na celkový výsledek. Jinými slovy se snažím vybrat ty věci, které se relativně snadno vysvětlí a přitom vám mohou hodně pomoci.
Autorita je snad nejdůležitější věc ve výchově psa. Bohužel je také nejsložitější a strašně špatně se vysvětluje a předává. To je důvod, proč si myslím, že nemá smysl, si nechat psa cvičit cizími lidmi. Jsou lidé, kteří pošlou psa na 14 dní na kurz nebo ho třeba pravidelně dávají někomu, kdo ho cvičí. Toto (podle mého názoru) nemůže nikdy fungovat. Tento člověk psa naučí, co jednotlivé povely znamenají, ale nevybudeje v psovi autoritu vůči jeho pánovi. Když pak psa předá zpět majiteli, pes v tu ránu jakoby vše zapomněl. Ne že by snad měl tak krátkodobou paměť, majitel ale nemá u psa žádnou autoritu a ani neví, jak se psem komunikovat. Naučit psa povel, je to nejjednodušší z celé výchovy. Obtížné je psovi vysvětlit, že povel musí vykonat vždy a za jakýchkoliv okolností. Když přijdete na cvičák, po pár hodinách zjistíte, že nejde o výchovu nebo výcvik psa, ale o výchovu psovoda. To znamená VÁS (majitele psa). Někdo to prostě blbě pojmenovat. Vy se musíte naučit, jak zacházet se psem. To je důvod, proč větší důležitost přikládám věcem jako je autorita, důslednost, chyby ve výchově, umění psa pochválit, načasování pochvaly a korekce, než třeba výuce samotných povelů. Když budete ovládat tyto základní předpoklady, povel pak psovi vysvětlite snadno. Naučíte se totiž při výchově přemýšlet, tak jak nad tím přemýšlí pes a to je klíčem k úspěchu. Ne že si pes sedne, jen když máte v ruce hrst šunky a nikdo není okolo.
Proto, aby jste se naučili, jak si vybudovat autoritu, nestačí, aby jste si přečetli jeden článek. Je to nikdy nekončící příběh. Za rok budete vědět vždy více než teď. Je to proces učení, který nikdy neskončí. To co autoritu ale vytváří, a jsem přesvědčen, že je jejím základním kamenem, je DŮSLEDNOST.
Důslednost je naprosto klíčová vlastnost při výchově psa. Je to taky důvod, proč máme kolem sebe tolik nevychovaných psů. Důslednost při výchově vyžaduje disciplínu psovoda (majitele) a to je ten největší problém. Vlastnosti nás samých se nám ovlivňují mnohem hůře než vlastnosti našich miláčků. Pro spoustu lidí je jednoduší říct: "ten pes je blbej" místo toho, aby řekli: "nebyl jsem dost důsledný" nebo "byl jsem línej". Opravdu ne nadarmo se říká: "jaký pán, takový pes". Toto přísloví v sobě skrývá strašně moc pravdy. Stejně jako se v dětech odrážejí osobnosti jejich rodičů, tak ještě MNOHEM více se ve psech odrážejí naše osobnosti. Je to proto, že pes nedokáže přemýšlet komplexně jako člověk. Dítě, které nevyrůstá v ideální rodině má horší startovací pozici, časem ale začne samo uvažovat a má naději se vypracovat. Pes to ale udělat nemůže. Vždy bychom tedy měli začít u sebe. Zamyslet se, jestli neděláme chybu my, jestli to psovi špatně nevysvětlujeme, jestli nás pes opravdu chápe a hlavně, jestli jsme dostatečně důslední v naší výchově.
Důslednost je o tom, že psovi stanovíme určitá pravidla, naučíme ho určité povely a ty pak vždy a za jakýchkoliv situací striktně vyžadujeme. Jestliže psovi vysvětlím, co znamená povel sedni, tak že to opravdu chápe (desetkrát si sedne na povel správně, tak jak má, když mám v ruce odměnu), pak si musí sednout i tehdy, když si zrovna hraje se psem nebo když chce dělat něco jiného. Pokud ne, povel NEOPAKUJI, a psa si sednout donutím jiným způsobem (posadím ho rukama, teď už ale méně šetrně, tak aby se pes příště této variantě vyhnul). Pes tak bude vědět, že pokud povel řeknu, neni žádná jiná cesta než ho splnit. Když ho splní sám, dostane za to odměnu, když ho sám nesplní, tak ho k tomu donutím a ještě dostane "pohlavek". Časem pak bude vyhledávat polohu, která je mu příjemná (odměna) a bude se snažit vyvyarovat té nepříjemné (korekce). Navíc čím rychleji povel splní, tím rychleji si bude zase moci hrát. Až toto pes zjistí, bude dělat vše proto, aby jste ho za odměnu pustili zpět do hry. NESMÍ se ale stát, že zakřičíte sedni, pes nezareaguje a vy taky ne. Pes si hraje dál a vy nad tím mávnete rukou. To je strašná chyba! Pes si pak řekne: "aha, tak ono to neni zas tak žhavý... tak já si dohraju a pak udělám co po mě chce....". To je právě ten případ, kdy jde o vaši lenost a ne psí blbost. Pokud něco řeknu, tak to platí a vyžaduji to. Ne hrubě, ne tvrdě, ale důsledně.
Nepleťte si pojmy. Důslednost v žádném případě není tvrdost nebo hrubost. Důslednost vyžaduje vaši disciplínu a trpělivost. Je to tedy o VÁS. Pokud vy se budete správně chovat, je jedno jestli máte čivavu, staforda nebo bernardína. Fungovat to bude na všechny. Nikdy ale nezapomínejte, že jde v podstatě o metodu "cukru a biče". Pokud pes cílené chování udělá, musí přijít nějaká forma odměny, pokud ne, musí přijít nějaká forma korekce, aby byl pes motivován tuhle variantu nevolit. O formách odměny a korekce si povíme časem. Důslednost je o tom, že odměna nebo korekce přijde VŽDY když přijít má!
