Lehni (třetí fáze)

V první fázi jsme psovi vysvětlili, co po něm chceme, když mu dáme povel "lehni". V druhé fázi jsme mu řekli, že povel musí vykonat i tehdy, když je něčím rozptýlen a chce dělat něco jiného. V poslední fázi budeme prodlužovat vzdálenost tak, aby pes byl schopný vykonat povel i na dálku a budeme ho zdokonalovat tak, aby ho vykonal ať se děje co se děje. Zde teprve začínáme opravdu cvičit psa tak, abychom jednou mohli říci, že opravdu poslouchá. Ironií je, že tato fáze je metodicky snad nejjednodušší. Je ale velmi náročná na disciplínu a vytrvalost psovoda a to je největší problém. 

Třetí fáze je pouze o důslednosti. Jestliže v první a druhé fázi byla vaše důslednost důležitá, v této nejde v podstatě o nic jiného. Psovi jednoduše postupně a po malých krůčcích prodlužujeme vzdálenost a/nebo mírně ztěžujeme podmínky, v kterých musí pes povel vykonat (více psa rozptylujeme). Důležité ale je postupovat pomalu a dělat malé kroky. Zde, stejně jako snad vždy při výchově psa, platí, že pokud se nám něco nedaří, je potřeba se vrátit o několik kroků zpět a postupovat pomaleji. Klíčové pro úspěch je, že vždy po povelu musí nastat vaše reakce. Je jedno jaká bude, jestli kladná nebo záporná. Vždy ale musí přijít vaše odezva. To znamená, že vždy když vyslovíme povel, tak podle toho, zda pes povel splní nebo ne, přichází buď pochvala a odměna nebo korekce a vynucení povelu. 

Předpokladem pro prodlužování vzdálenosti a ztěžovaní podmínek pro výkon povelu je, že pes 100 % ovládá povel ve vaší blízkosti. To znamená, že si v 95 % nebo větší pravděpodobností lehne, když dáte povel "lehni". Pokud toto ovládáte teprve tehdy, můžete přejít k třetí fázi. V tuto chvíli vás pes více než kdykoliv předtím bude testovat. Je mu jasné, že povel musí vykonat, když je na vodítku nebo případný pohlavek se vznáší přímo nad jeho hlavou. Pokud ale bude tři metry od vás, pes už moc dobře ví, že musíte udělat tři kroky, abyste napravili jeho případnou nekázeň, a moc dobře také ví, že jste strašně moc líní tvorové stejně jako on. Proto jistě bude zkoušet, zda korekce přijde i v tento, pro vás méně kontrolovatelný, moment. Je tedy naprosto klíčové, abyste mu dali jasně najevo, že korekce přijde vždy, když projeví nekázeň, ale stejně tak přijde i odměna a pochvala, pokud projeví cílené chování a tedy si lehne. Čím důslednější budete a žádnou z těchto situací neopomenete, tím rychleji výcvik půjde vpřed a pes si tento test dovolí jen opravdu občas. Vždy to ale jednou za čas zkusí i tak. Pak je nutné abyste neztratili fazonu a psa i tehdy, když si jednou za čas troufne vyzkoušet, zda i v tomto případě, když jste na druhé straně parku, telefonujete a máte na sobě šaty do divadla, se za ním při nesplnění povelu rozeběhnete, abyste mu jednu ubalili. Naopak, čím více nekázně budete tolerovat, tím více ji pes bude praktikovat. Nekázeň pak narůstá mnohem rychleji než počet prohřešků, které jste mu tolerovali. Nejen že si kazíte povel, ale velmi rychle ztrácíte u psa autoritu. Ruku v ruce se pak bortí vše, co jste psa naučili a pes si z vás začne dělat legraci. Zjistí totiž, že povel je jen prázdné slovo, pokud není na vodítku nebo v bezprostřední blízkosti. Právě zde většina majitelů pohoří. Zařídit, aby si pes lehl doma s pamlskem v ruce, když kolem není nic, co by psa zajímalo, dovede snad úplně každý. Nicméně jen vycvičený pes sebou sekne o zem i když je mezi deseti dalším psy na druhém konci parku. Zde proto začíná ten velký termín "výcvik psa", který je v podstatě jen otázkou disciplíny psovoda. Vůbec pojem "výcvik psů", je naprosto zcestný. Pes cvičit téměř nepotřebuje, to člověk se potřebuje vycvičit v tom, jak zacházet se psem. Naučení jednotlivých povelů je otázkou pár tréninků. Budování autority je ale nikdy nekončící proces, jehož základem je vaše DŮSLEDNOST. 

Lehni (druhá fáze)

V první fázi jsme psovi vysvětlili, co po něm chceme, a řekli jsme mu, že pokud to udělá, tak dostane odměnu. V druhé fázi psovi potřebujeme vysvětlit, že povel musí vykonat i tehdy, když se mu zrovna chtít nebude. Tato fáze je relativně jednoduchá na vysvětlení, ale mnohem náročnější na samotnou realizaci. Ne snad, že by byla složitá, ale vyžaduje důslednost od majitele psa a to bývá často problém.

Když nám pes doma (bez jakéhokoliv rozptýlení) spolehlivě lehá na povel a jsme si jisti, že chápe povel správně a lehá si přesně do naší cílené pozice, začneme povel vyžadovat i v náročnějším prostředí. Prostředí ztěžujte postupně. Z naprostého klidu domova se přesuňte do parku, kde vás nebude nikdo rušit. Jako první krok to bude více než dostatečné rozptýlení. Až pes bude zvládat povel i v tomto prostředí, opět se posuňte o krok dál (do takové části parku, kde budou chodit lidé). Postupně se chceme dostat do fáze, kdy pes bude fungovat i když ho budou rozptylovat psi anebo třeba zvěř. Zkrátka pes musí fungovat za jakýchkoliv okolností.

Zpět ale k prvnímu kroku. Přesunuli jsme se z domova do parku. Pejsek s největší pravděpodobností při tréninku občas ztratí koncentraci a na váš povel nezareaguje. V tu chvíli je povel potřeba něčím "doprovodit". Zprvu psa prostě do  polohy dostaňte, jako by byl kus dřeva. V našem případě podražte nohy nebo lehce zatlačte na hřbet. Důležité je, aby pes věděl, že povel vykonat musí a že žádná jiná cesta neexistuje. Čím rychleji ho vykoná, tím rychleji bude moc jít dělat co ho baví (hra). Nezapomínejte ale, že pokud pes povel vykoná sám, vždy musí následovat velká pochvala, odměna, hra anebo třeba uvolnění psa za ostatními psi (v té pokročilejší fázi).

S postupem času se nesplnění povelu stává pouhou nekázní psa. Pokud je již vidět, že pes 100% ví, co má dělat a jde pouze o nekázeň, přejděte ke korekci. Můžete škubnout vodítkem směrem dolů k zemi nebo dát psovi jednoduše pohlavek. Ideálně tak, aby korekce donutila psa povel vykonat. Korekce je pouze proto, aby demotivovala psa povel ignorovat a naopak motivovala psa zvolit tu příjemnou, z které má profit. Tyto korekce musí být nejprve lehké, abychom psovi nevypěstovali strach z povelu (hlavně u malinkých štěňátek). Postupně ale nekázeň tolerujeme méně a méně a korekce by tak měla být razantnější. Razanci musíme uvážit podle povahy psa, jeho stáří a toho, jak moc jsme si jistí, že pes chápe co má dělat. Pokud máte malé štěně, tak musíte být opatrní, pokud máte ale už třeba 9 měsíčního puberťáka, který vaši korekci ignoruje, nebojte se být opravdu razantní! Po korekci by se pes měl vždy soustředit na to, co jste po něm chtěli a ne na kolem probíhajícího psa. Pokud se soustředit nezačne a z korekce si nic nedělá, korekce je málo razantní! Zde je třeba si uvědomit, že krk psa je jednou z nejsilnějších částí jeho těla. U větších plemen a již starších jedinců ty korekce mohou být opravdu razantní a někoho by mohl zaskočit důraz! Například dámy, které mají větší plemena, by se neměly bát škubnout za vodítko opravdu vší silou!

Cíleného výsledku se pak dosáhne pouze tehdy, pokud jsme opravdu DŮSLEDNÍ. To znamená, že pokud pes povel vykoná, následuje VŽDY pochvala a odměna, a pokud ho nevykoná, následuje VŽDY korekce. NEEXISTUJE, že po povelu nenastane nic a že jeho splnění nebo nesplnění budeme ignorovat. Vždy je postup A a nebo B! Nic mezi neexistuje! Toto je nejdůležitější část! Pokud psa budete jednou ignorovat, bude se snažit povelu vyhnout čím dál častěji a testovat, co si může dovolit a co ne. Z toho vyplývá, že zatím povel nepoužívejte, pokud nejste schopni zareagovat pochvalou nebo korekcí. Pes musí získat pocit, že neexistuje možnost, že by povel nevykonal, aniž by bezprostředně po nevykonání povelu nedostal co proto. Pokud vám pes běhá na druhém konci parku, je blbost v této fázi řvát povel "lehni" (nebo jakýkoliv jiný). Když víte, že pravděpodobnost vykonání povelu je malá a vy navíc nemůžete psa potrestat za jeho nekázeň. Tehdy je lepší mlčet, sebrat se a doběhnout si pro něj. Musí se postupovat po malých krůčcích. Pokud tak postupovat budete, jednoho dne zakřičíte "lehni" a pes sebou "flákne" o zem ať je kdekoliv. Nejde to ale najednou!