Přivolání - největší chyby

V minulých příspěvcích jsem se pokusil vysvětlit, jak správně postupovat při nácviku přivolání, respektive povelu "ke mně". Byla to relativně suchá a nezáživná teorie, která je ale potřebná k tomu, abyste pochopili, jak systém funguje. Nyní se podíváme na to, čeho bychom se měli při nácviku nebo následném vyžadování povelu vyvarovat.  Jde v podstatě o seznam věcí, které denně vídám na procházce v parku u lidí, kteří se diví, jak je ten pes blbý, že neposlechne. Nevím, jestli sami netuší, že to jsou oni, kdo je blbý nebo sami sebe přesvědčují o tom, že je to skutečně ten pes a ne oni.

Pro začátek jedno takové "moudro". Měli bychom si všichni uvědomit, že pokud pes něco neumí nebo mu něco nejde, pak je to v 99,99% naše chyba a ne jeho. Jde totiž o naší neznalost, neschopnost pochopit odlišné povahy psů nebo naši nedůslednost. Vždy bychom tedy měli hledat problém u sebe v naší výchově a v naší osobě, nadávat sobě a ne psovi. Já sám mám svého prvního psa, který je ještě navíc velmi mladý. Každý den se tedy stále učím a poznávám nové způsoby a metody výchovy psů. Snažím se tedy v první řadě vzdělávat sám sebe. Pouze díky tomu, že jsem tomuto zájmu naprosto propadl a věnuji mu mnohem více času než většina ostatních pejskařů, si myslím, že mohu poradit alespoň té velké většině, která nechce nebo třeba ani nemůže věnovat tomuto koníčku podobné množství času. Rozhodně tedy nemám patent na rozum. Nicméně si myslím, že o výchově vím více než většina majitelů psů. Právě díky času, který tomu věnuji.

Největší chyby 

Denně vidím, jak pan/panička křičí na psa (nejlépe desetkrát opakovaným povelem "ke mně") a když pes konečně po minutě křiku přiběhne, tak dostane pohlavek se slovy: "Jak to, že neposloucháš?" nebo "Kde seš?". Poté ho připne na vodítko a odejde domů.

Špatně je zde několik věcí. Třeba je neděláte všechny současně, některé z nich možná ano. Proto se je pokusím postupně vysvětlit, abyste pochopili logiku, proč je ta daná věc špatně. Pak budete chápat nejen chybu v nácviku přivolání, ale v celé psychologii výchovy psa.

1. Potrestání (pokárání) psa po vykonání povelu s velkou časovou prodlevou.

To je špatně!!! Pokud pes povel nakonec vykoná (i když pomalu), nejen že ho nesmíme pokárat, ale měli bychom ho pochválit. Rychlost povelu urychlíme jiným jednáním. Rozhodně ale ne tím, že počkáme, necháme psa povel vykonat a po jeho vykonání ho pokáráme. Proč by k nám pes příště chodil? Vždyť z předchozího jednání mu je jasné, že když přijde, tak dostane ještě sprdunk. Taky by se mi nechtělo příště přijít, a tak bych to natahoval.

2. Chycení psa na vodítko, po vykonání povelu. Úplně nejhorší ještě k tomu je odejít domů z parku.

Proč by k vám měl pes běžet, když ví, že když přijde, tak ho cvaknete na vodítko, omezíte mu volnost pohybu a nebo ještě hůř odejdete domů a procházka (pro kterou žije) skončí a s ní i veškerá zábava. Po přivolání by měla vždy následovat pochvala psa, odměnění a opětovné uvolnění psa tak, aby si mohl jít opět hrát. Samozřejmě naším cílem je, abychom jednoho dne psa přivolali a mohli jít domů. Nemůžete to ale dělat při nácviku. Proto musíte přivolání trénovat a ne zavolat jen tehdy, když psa chcete skutečně odvolat. Pokud pes bude zvyklý na to, že ho devětkrát po zavolání pochválíte, odměníte a opět pustíte, určitě vám odpustí, když ho jednou pochválíte, odměníte a cvaknete na vodítko (když to je hold potřeba), rozhodně ne ale obráceně. Proto při odchodu z parku, ukončení procházky nebo ukončení psí hry, psa nejlépe v nestřeženém okamžiku odchytněte nebo poproste, ať ho chytí někdo, kdo má psa zrovna po ruce nebo použijte povel "lehni" (pokud ho ovládáte) k jeho zastavení. Časem se pak jistě dostanete k tomu, že pes bude spolehlivě reagovat na povel a až bude výcvik dokončen, budete moct cvakat psa na vodítko i po přivolání.

3. Opakování povelu.

Pokud opakujete povel, který už jste jednou zadali nebo ho, nedej bože, neustále křičíte znovu a znovu, pak povel naprosto znehodnocujete. Psovi tím jen říkáte: "Jen si čuchej. Vždyť víš, že já zařvu ještě pětkrát, než se rozeběhnu a dám ti pohlavek". Povel tak ztrácí svojí hodnotu a já říkám, že "podléhá inflaci". Spíše až hyperinflaci. Čím víc ho je, tím menší má hodnotu.

Proto povel vyslovte vždy jen jednou, počkejte zprvu třeba dvě vteřiny (časem jen třeba 0,5 vteřiny) a pokud pes do té doby nezareaguje, tak se seberte, ideálně se i rozeběhněte a jděte ho donutit povel vykonat. Chyťte ho,  "potrestejte" (několika škubnutími za obojek), nešetrně ho dotáhněte na místo, odkud jste volali, posaďte ho před sebe do polohy, ve které by měl být v případě, že povel vykoná ideálně, tam ho pohlaďte a uvolněte ho. Dál už nekázeň neřešte a regenerujte na další sprint. ;-) Těm, kteří psa takto doběhnout nemohou (senioři nebo ti, kterým pes začne utíkat a nenechá se chytit) pomůže 10ti metrová stopovací šňůra (10m vodítko). Na "stopovačku", kterou pes za sebou táhne, dokážete šlápnout i když máte chrta nebo nemůžete běhat. Jak používat stopovačku při nácviku přivolání si určitě řekneme, ale někdy jindy.

Přivolání (třetí fáze)

První fáze - stimulace psa na zavolání a vysvětlení povelu "ke mně"
Druhá fáze - vynucení si splnění povelu i při neochotě psa povel splnit
Třetí fáze - trénink a simulace obtížných situací

První a druhou fázi jsme si popsali v předešlých příspěvcích. Pokud pes už reaguje na povel "ke mně" a v naprosté většině případů splní povel tak jak má, můžeme povel začít trénovat v opravdu těžkých situacích. Pokud chceme tento trénink provádět, musíme mít ale stále na paměti, že psa buď musíme pochválit a odměnit nebo "potrestat" za jeho nesplnění (korekce). Stále si nemůžeme dovolit nechat reakci psa na povel bez naší odezvy.

Při tréninku úmyslně vyvoláváme situace, kdy si pes hraje s ostatními psy nebo je jinak značně rozptýlen. Při odvolání psa ze hry povelem "ke mně" je pak důležité, aby v případě splnění povelu byla pochvala velká, úderná a rychlá tak, abychom mohli psa rychle vrátil zpět do hry (jako formu odměny). Tímto mu dáváme jasně najevo, že pokud povel splní rychle, rychle si bude moci opět hrát. Pokud povel nesplní, celý proces bude delší, méně příjemný a stejně se mu nevyhne. Klubko hrajících si psů v parku je pro tuto fázi ideální trénink. Psovi se nechce přerušit hru (velké rozptýlení psa) a stejně tak je ale navrácení zpět do hry obrovská odměna pro psa, které můžete využívat.

Pokud pes povel nesplní napoprvé, povel neopakujeme, psa doběhneme, chytíme a provedeme korekci* - opakovaným škubnutím za obojek. Poté ho nešetrně (aby to psovi nebylo příjemné) dovedeme na místo, odkud jsme volali a posadíme psa před sebe. Tímto celá korekce skončila a dál jeho nekázeň neřešíme. Naopak psa musíme opět odreagovat a oddělit tak již ukončený trénink jednoho povelu. Zde můžeme dát psovi nějaký jednoduchý povel, který jistě vykoná, abychom ho za něj mohli opět pochválit a ze psa spadl stres. Z polohy v sedě u vaší nohy pak psa opět uvolníme a vrátíme ho zpět do hry. Po čase povel opakujeme.

Tímto postupem psovi říkáme, že povel vykonat musí, protože jinak příjde korekce a stejně se vykonání povelu nevyhne. Pokud ale povel splní, bude pochválený, dostane odměnu a rychle se vrátí zpět do hry. Pes po čase pochopí, co se po něm chce, že jinudy vlak nejede a bude vyhledávat příjemnější cestu.

* Korekce musí být úměrná věku psa, jeho povaze, sebevědomí a fázi tréninku, ve které se nacházíte. Pro korekci obecně platí, že při vysvětlování povelu korekci skoro nepoužíváme a necháme psovi čas, aby našel cílenou polohu sám, ve které ho následně odměníme. Když už na polohu reaguje, můžeme začít s lehkou korekcí v polohách, které nejsou žádoucí, nebo při nepozornosti psa. Pokud pes na 100% ví, co po něm chceme, a jedná se tedy čistě o jeho nekázeň nebo nepozornost, korekce může být relativně razantní. Pokud pes určitý povel ovládá, ví že při porušení nebo nesplnění povelu příjde korekce a stejně je pro něj lepší povel nesplnit (například uteče od nohy za psem, vběhne do silnice nebo se při velkém rozptýlení zvedne, když má povel "zůstaň") pak musí být korekce opravdu razantní, aby žádné rozptýlení (fena, jiný pes, zvěř) psovi nestála za porušení námi nastavených mantinelů.

Velmi stručně jsme si tedy popsali postup, jakým lze psa naučit povel "ke mně" a jak ho vyžadovat. V příštím příspěvku se pak pokusím popsat ty největší chyby, kterých se často chovatelé dopouštějí při nácviku nebo vyžadování povelu "ke mně".

Přivolání (druhá fáze)

Základ jsme si už v podstatě řekli. Nyní jde o to, aby pes postupně začal reagovat na povel "ke mně" a aby jsme mu vysvětlili, že povel musí splnit vždy.

Povel "ke mně" jsme nejprve používali jen když byla 80% šance, ze pes přiběhne a teprve tehdy, když už byl pes relativně blízko u nás. Pravidlo 80 % zatím zachováme, ale vzdálenost, kdy povel použijeme, postupně prodlužuje až dosáhneme toho, že nebudeme na psa volat jménem, ale řekneme pouze povel. Stále ale budeme hrát velké divadlo, když psa přivoláváme.

V dalším kroku budeme postupně vytvářet náročnější a náročnější prostředí, ve kterém pes musí povel vykonat. Klíčové jsou dvě věci. Musíme postupovat pomalu po malých krůčcích. Nelze nic uspěchat. Pokud se o to pokusíte, zpravidla vás to posune o několik kroků zpět. Úplně nejdůležitější je ale opět naše důslednost. Stále platí, že po každém povelu "ke mně" musí přijít buď velká pochvala a odměna nebo korekce. V této fázi je důležité, abychom vždy reagovali na psí odezvu na povel a to ať už je kladná nebo záporná. Postupnými kroky se tímto způsobem dostanete až do takových situací, kdy je pes opravdu hodně rozptýlen a vykonávat povel se mu vůbec nechce.

Teorie je, jak jste jistě pochopili, vcelku jednoduchá.  Samotné provedení je ale mnohem náročnější. Vyžaduje čas, vaši trpělivost a důslednost. Nenechte se vyprovokovat k použití povelu v situacích, kdy je evidentní, že pes povel nevykoná a vy nejste schopni povel nějakým způsobem vymáhat. Tyto situace je dobré uměle vyvolávat tak, abyste na psa měli nějakou páku. Rozhodně tedy není dobré dávat psovi povel "ke mně" (ve fázi učení), když nemáte připravenou odměnu nebo se v případě jeho nesplnění nejste schopni nebo ochotni ihned rozeběhnout za psem a provést korekci. V této fázi výcviku je tedy nutné, abyste přemýšleli nad situacemi, kdy povel použijete. Pokud se udržíte, jistě se časem dostanete do fáze, kdy pes povel vykoná v 99 % situacích.

Přivolání (první fáze)

Přivolání psa je jeden z nejtěžších povelů vůbec. Naučit psa povel "ke mně" tak, aby přišel vždy a za každých okolností není vůbec lehké. Abyste povel zvládli, musíte být důslední, velmi trpěliví a hodně vytrvalí. Pokud chcete psa povel naučit, tak ho nejprve dlouho nebudete moci vůbec použít. To bývá v začátcích problémem pro hodně lidí. 

Teorii opět rozdělíme do několika částí. V té první si povíme, jak v psovi vytvořit základní návyk,  aby k vám přiběhl na zavolání a postupně mu budeme vysvětlovat co to znamená povel "ke mně". 

Ze začátku nepoužívejte povel "ke mně"

Abychom psa povel naučili opravdu spolehlivě, zapomeňte na pár měsíců, že ho budete vůbec používat. To je pro většinu lidí to nejtěžší. "Jak ho mám teda asi chytit na vodítko, když chci jít domů?" je ta nejčastější otázka, když někomu zakážu povel používat. Přitom to je ta největší chyba, kterou můžete udělat. Nikdy nechytejte psa na vodítko, potom co ho přivoláte (viz Nejčastější chyby). Pes k vám logicky už chtít nebude. Vždycky když k vám přijde, vy mu omezíte jeho svobodu, chytíte ho na vodítko a "nejlíp" ještě odejdete domů. Pes pak logicky nechce přijít, protože ví, že to pro něj bude jen nepříjemné. "Ke mně" by mělo být něco jako kouzelné slovíčko. Když ho vyslovím, pes se musí rozeběhnout ke mně. Pokud pes na povel nereaguje, nemá cenu ho používat a povel si "kazit". Smiřte se proto s tím, že povel prostě nějaký čas (dlouhý čas) nebudete vůbec používat. Pokud psa potřebujete chytit, použijte povel "lehni". Opět ale pouze za předpokladu, že ho váš pes už spolehlivě ovládá, tak jak jsem popisoval v předchozích příspěvcích. Pokud si nejste jisti vykonáním povelu opět nemá cenu si povel "kazit". Zvláště pak štěňata se vyplatí chytit v nestřeženém okamžiku (bez povelu) nebo je jednoduše doběhnout. Pokud máte malého prcka a jste v parku s normálními lidmi, poproste  jiného pejskaře, s kterým si ten váš třeba zrovna hraje, jestli by si mohl přivolat svého psa a chytit vám vaše štěně. Jo... maté pravdu, budete vypadat jako ***, ale bohatě se vám to vyplatí. Za pár měsíců, když budete důslední, bude váš pes jeden z mála, který se v moment vyslovení povelu "ke mně" otočí a vyrazí k vám i přesto, že je v klubku dalších psů. 

Jak tedy začít?

Trénujte opět nejprve v klidném prostředí. Nejprve v bytě, po čase v parku, kde nikdo jiný není. Začněte tím, že psovi ukážete, že vždy když k vám přiběhne, tak to pro něj bude příjemné. Pes musí být samozřejmě vždy pochválen a následně odměněn nejčastěji pamlskem, u některých psů pak hračkou a následnou hrou. Pamlsky ale fungují v 90 % nejlépe. Začněte tak, že si sednete na bobek zatleskáte, zavoláte na psa JEHO JMÉNEM a získáte jeho pozornost. Zkrátka "udělejte divadlo", cokoliv, aby k vám pes přiběhl a vy jste nemuseli použít povel "ke mně". Pokud pes není ničím rozptýlen, měl by se za vámi rozeběhnout, protože pokud jste v jeho výšce (blízko země), pes tuší že si s ním budete hrát. Když pes přiběhne, hodně ho pochvalte a odměňte ho. Toto cvičení opakujte mockrát. Jde o to, aby pes pochopil, že vždy když ho zavoláte, tak něco dostane. Jednoduchou dedukcí, z toho plyne, aby jste psa nevolali, pokud nemáte nic dobrého v kapse. Samozřejmě se časem dostaneme k tomu, že pes bude vykonávat povel i tehdy když mu nic nedáte. Pokud toho ale chcete docílit, tak v této fázi pes musí být vždy odměněn, když k vám přiběhne na vaše zavolání. Toto cvičení určitě cvičte nejméně týden až dva. Pokud necvičíte každý den trošku, tak ještě déle, dokud pes nebude spolehlivě reagovat na vaše zavolání (stále bez povel "ke mně"!).

Vysvětlení povelu "ke mně"

Když docílíte, že psa přivoláte na vyslovení jeho jména a výše zmíněného hraní "divadla" bez povelu "ke mně", tak začneme psovi jeho reakci spojovat se správným povelem. Budete tedy opakovat výše zmíněné cvičení a postupně přidávat povel "ke mně". Sednete si na bobek, zavoláte, zatleskáte a jelikož už pes ví, že něco dostane rozeběhne se k vám. Když už je 80% pravděpodobnost, že pes na zavolání přijde až k vám a nic jiného co by ho z jeho trasy mohlo vychýlit ho nerozptýlí, tak těsně předtím než doběhne (metr nebo dva od vás), doplňte povel "ke mně". Cvičení opět mockrát opakujte a povel "ke mně" postupně říkejte dřív a dřív. Postupně tak protahujte vzdálenost. Povel tedy vyslovíte, ne když je pes od vás dva metry, ale když je od vás tři, čtyři, a více. Vždy ale dbejte na to, aby jste povel vyslovovali jen tehdy, když si jste nejméně z 80 % jistí, že k vám pes přiběhne.