čtvrtek 11. dubna 2013

Do silnice pouze u nohy pána, jinak NE! (druhá fáze)

V minulém příspěvku jsem si řekli, že nejprve je nutné psa navyknout chodit do silnice pouze u nohy psovoda. Pokud toto po psovi vyžadujete už alespoň týden - 14 dní, můžeme pokročit do další fáze. Zde postupně začneme psovi zakazovat vstup do silnice ve všech ostatních situacích tak, aby do silnice vcházel pouze u naší nohy.

Pes stále ještě nechápe, že do silnice nesmí. Nemá tedy vůbec žádný význam, na psa vyvíjet jakýkoliv nátlak.  Zprvu je tedy potřeba být velmi trpělivý a nežádoucí činnost v klidu opravit. Pokud pes vleze do silnice v jiném okamžiku, než když je u naší nohy, musí nejprve následovat zákazový povel "FUJ", který vzápětí doprovodíme tak, že psa vezmeme a dáme zpět na chodník. Pes zprvu nebude chápat o co jde. Je tedy velmi pravděpodobné, že se hned otočí (hlavně štěňata) a do silnice s radostí vkročí zas. Celý proces tedy zopakujeme třeba i několikrát. Opět bez jakéhokoliv nátlaku, maximálně s větším důrazem na zákazový povel "FUJ". Tuto fázi je nutné několik dní procvičovat. Vyhlídnout si komunikace, které jsou ohraničeny obrubníkem, nejezdí zde moc aut a zde trénovat. Situace, kdy má pes tendenci vkročit do silnice, nyní můžeme začít uměle vyvolávat. Například tak, že když je pes v určité vzdálenosti od vás (není bezprostředně u vaší nohy), přeběhnete na druhou stranu ulice. Psa musíte neustále sledovat a v momentě, kdy vkročí do silnice, zakřičet důrazně "FUJ", psa trpělivě vrátit na jeho stranu ulice a vrátit se zpět na tu stranu, kam jste psovi utekli. Pokud pes vydrží počkat na druhé straně, můžete se vrátit, psa pochválit a odměnit, za to že to vydržel.

Na co si dávat pozor
Psa netrestejte ze to, že má nakročeno do silnice, ale za to, že do silnice vkročí. "FUJ" tedy musí přijít až tehdy, kdy pes udělá chybu. Nikdy ne tehdy, kdy se chybu chystá udělat. Nechcete do nekonečna chodit po ulicích a psa neustále varovat, že do silnice nesmí. Chceme ho naučit trochu samostatnosti. Proto korekce přichází až tehdy, kdy pes chybu skutečně udělá. Z toho také vyplývá, že v průběhu nácviku, by jste měli trénovat na ulicích, kde nejezdí auta. Tam kde hrozí riziko, že nečekaně auto pojede, mějte psa pro jistotu na vodítku. Pokud by jste to nedělali, budete se dostávat do situací, kdy budete muset psa preventivně varovat, když bude přijíždět auto a vy se budete bát, že vám pes vkročí do silnice. To ale není dobře. Pokud pes chybu neudělá (i když se ji chystá udělat), tak bychom situaci neměli řešit. Což samozřejmě nejde, pokud je pes na nejlepší cestě, vkročit do silnice přímo pod projíždějící auto. Proto se těmto situacím vyhýbejte a trénujte pouze tam, kde se toho nemusíte bát. Chyby tedy opravujeme až když nastanou a ne když se k nim schyluje.

S tím jak se zvyšuje počet našich trpělivých oprav ("FUJ" a následného vracení psa na chodník), bude pes postupně chápat víc a víc, že by do silnice chodit neměl. Postupně (po malých krůčkách) tedy budeme zvyšovat nátlak při porušení stanovených pravidel. Nejprve budeme klást větší důraz na zákazový povel "FUJ", časem připojíme méně šetrný návrat na chodník (psa tedy na chodník nedoneseme nebo neodvedeme, ale malého pejska na chodník nešetrně popostrčíme a velkého psa s malým škubnutím za obojek dotáhneme na chodník). Pes postupně začne chápat, že se nám nelíbí, když vstupuje přes obrubník sám. Postupně tedy zvyšujeme korekci při jeho překročení v nepravou chvíli tak, že časem (nezapomeňte na postupné kroky) se už budeme pořádně zlobit a nekázeň potrestáme třeba důrazným škubnutím za obojek.

Psa bychom ale neměli zapomínat chválit při vstupu do silnice u naší nohy. Tam by mu mělo být vždy dobře. Časem pes začne tuto polohu sám vyhledávat, když se budete blížit k přechodu nebo když pochopí, že chcete přejít. Za takovéto jednání psa samozřejmě vždy pochválíme a odměníme.

POZOR
Psa neodměňujeme za to, že nepřeběhl na druhou stranu silnice za psem nebo že nevkročil do silnice za balonkem. Toto jednání a jemu podobné je samozřejmostí a nechválíme za něj! Pouze provedeme korekci, pokud pes pravidlo poruší.

Psa můžeme pochválit tehdy, když ho necháme na jedné straně chodníku, přeběhneme na druhou a pes vydrží na své straně. Po našem návratu na jeho stranu silnice ho pochválíme a odměníme. Jindy ale ne. Pozor také na to, když by pes vkročil do silnice těsně předtím, než se vrátíte na jeho stranu silnice. I to je nekázeň. Psa chválíme tedy až v momentě, kdy se dostaneme zpět na jeho stranu silnice. Žádné pokřikování pochvaly z druhé strany silnice není žádoucí. Psa tím zpravidla jen vyprovokujeme k vkročení do silnice a pak jen bude zmatený, zda se tedy radujete nebo jste naštvaní. Chválíme tedy až tehdy, když se vrátíme na chodník, na kterém na nás pes čeká.

Důslednost je samozřejmostí a potom co jsem ji v předešlých příspěvcích zmiňoval snad všude, očekávám, že chápete její důležitost. Přeji hodně trpělivosti při nácviku a příště poradím několik cvičení, které v psovi tento návyk ukotví tak pevně, že se ne něj budete moci spolehnout a ve velmi náročných situacích.

čtvrtek 4. dubna 2013

Do silnice pouze u nohy pána, jinak NE! (první fáze)

V minulých příspěvcích jsme si vysvětlili, jak psa naučit povel lehni a jak se psem trénovat přivolání. Pes, který žije ve městě, by také ale měl bezpodmínečně respektovat chodník a do silnice vstupovat pouze po boku svého pána. Je to neuvěřitelné zpříjemnění jakékoliv procházky a navíc bezpečnost pro vašeho psa. Pokud žijete ve městě, jako je Praha, pes má navíc vždy vymezený prostor, kde se může pohybovat. Když pak jdete na procházku, víte kde přesně psa najdete a kam už vám neuteče. Ve městě je totiž téměř vše (vyjma parku) vymezeno silnicí a tedy i obrubníkem. Takovéto respektování chodníku se dá navíc psovi vtisknout tak silně, že se na chodníku zastaví i tehdy, když si hraje se psem, běží za míčkem anebo na druhé straně silnice právě běží kočka. Výmluvy tipu: "na to se nemohu spolehnout" nejsou vůbec na místě. Na vše se můžete spolehnout tak, jak se můžete spolehnout sami na sebe a svoji důslednost při výchově. Netvrdím, že nemůže nastat situace, kdy se pes do silnice dostane. To rozhodně nemohu slíbit. Řekl bych, že taková situace se ale dá přirovnat k situaci, kdy se tam nechtěně dostaneme mi sami (lidé), když například nedáváme pozor, něčeho se lekneme nebo nás jiné okolnosti do silnice donutí odskočit. Pokud bychom se ale obávali i těchto situací, nemohli bychom sami vyjít na ulici. Naučit psa respektovat chodník a nevstupovat do silnice je, dle mého názoru, jedna z nejužitečnějších věcí, které jsem svého psa naučil.  

Pro zjednodušení metodiku opět rozložím do několika fází. V té první nám půjde pouze o to, aby si pes zvykl, že do silnice se chodí vždy těsně u vaší levé nohy. Nic jiného po něm zprvu nebudeme chtít. Pouze, když se blížíme k silnici, tak si psa chytíme a do silnice vstoupíme bez jakéhokoliv povelu s ním těsně u levé nohy. Psa můžeme mít na vodítku nebo ho pouze lehce přidržet rukou, zkrátka chceme jen, aby obrubník přecházel po boku naší levé nohy. Celý proces by měl být nenásilný a pro psa příjemný, tak aby mu poloha u vaší nohy nevadila, ale naopak aby mu byla příjemná. Občas můžete psa v této poloze při vstupu do silnice pochválit a odměnit. Odměna sice nemusí být nutně při každém přecházení. Zprvu by ale měla být častější, tak aby psovi poloha u vaší nohy byla opravdu příjemná a příště se na ni těšil. 

Zatím psa nechceme trestat za porušení tohoto pravidla. Pokud s tímto povelem začínáte, nemůžete čekat, že vás pes pochopí hned první den. Proto si prvních pár týdnů jen hlídejte, aby pes vcházel do silnice vedle vás. Pokud to neuhlídáte, situaci zatím neřešte a rozhodně ne násilně. Situacím je ale třeba předcházet a minimalizovat je tak, aby pes vždy vešel do silnice  u vaší nohy. Pokud tedy vidíte, že se blížíte k přechodu, psa si chyťte na vodítko a nechte ho běhat na nataženém vodítku. Při vstupu do silnice si psa nenásilně přitáhněte, u nohy ho pochvalte, poplácejte a teprve, když pes bude vedle vaší nohy, vstupte do silnice. I kdybyste ho měli u nohy lehce přidržovat. 

Po vstoupení do vozovky, můžete psa uvolnit a nechat ho přeběhnout silnici na volno. Jde pouze o to, aby pes věděl, že nám jde o první krok. Nemusíte ho nutně převádět přes celou silnici. Naopak je to spíše na škodu.

Příště si řekneme, jak psovi zakážeme jakýkoliv jiný vstup do vozovky, než ten u vaší nohy. Pokud ve výcviku budete důslední, časem se dostanete do fáze, kdy pes bude běhat vždy na daném místě ohraničeném silnicí a když začnete přecházet, sám se zařadí vedle vás a po vstoupení do vozovky, se opět odpojí a přeběhne na druhou stranu. To vše bez vašeho povelu nebo jiného přičinění. 

čtvrtek 28. března 2013

Přivolání - největší chyby

V minulých příspěvcích jsem se pokusil vysvětlit, jak správně postupovat při nácviku přivolání, respektive povelu "ke mně". Byla to relativně suchá a nezáživná teorie, která je ale potřebná k tomu, abyste pochopili, jak systém funguje. Nyní se podíváme na to, čeho bychom se měli při nácviku nebo následném vyžadování povelu vyvarovat.  Jde v podstatě o seznam věcí, které denně vídám na procházce v parku u lidí, kteří se diví, jak je ten pes blbý, že neposlechne. Nevím, jestli sami netuší, že to jsou oni, kdo je blbý nebo sami sebe přesvědčují o tom, že je to skutečně ten pes a ne oni.

Pro začátek jedno takové "moudro". Měli bychom si všichni uvědomit, že pokud pes něco neumí nebo mu něco nejde, pak je to v 99,99% naše chyba a ne jeho. Jde totiž o naší neznalost, neschopnost pochopit odlišné povahy psů nebo naši nedůslednost. Vždy bychom tedy měli hledat problém u sebe v naší výchově a v naší osobě, nadávat sobě a ne psovi. Já sám mám svého prvního psa, který je ještě navíc velmi mladý. Každý den se tedy stále učím a poznávám nové způsoby a metody výchovy psů. Snažím se tedy v první řadě vzdělávat sám sebe. Pouze díky tomu, že jsem tomuto zájmu naprosto propadl a věnuji mu mnohem více času než většina ostatních pejskařů, si myslím, že mohu poradit alespoň té velké většině, která nechce nebo třeba ani nemůže věnovat tomuto koníčku podobné množství času. Rozhodně tedy nemám patent na rozum. Nicméně si myslím, že o výchově vím více než většina majitelů psů. Právě díky času, který tomu věnuji.

Největší chyby 

Denně vidím, jak pan/panička křičí na psa (nejlépe desetkrát opakovaným povelem "ke mně") a když pes konečně po minutě křiku přiběhne, tak dostane pohlavek se slovy: "Jak to, že neposloucháš?" nebo "Kde seš?". Poté ho připne na vodítko a odejde domů.

Špatně je zde několik věcí. Třeba je neděláte všechny současně, některé z nich možná ano. Proto se je pokusím postupně vysvětlit, abyste pochopili logiku, proč je ta daná věc špatně. Pak budete chápat nejen chybu v nácviku přivolání, ale v celé psychologii výchovy psa.

1. Potrestání (pokárání) psa po vykonání povelu s velkou časovou prodlevou.
To je špatně!!! Pokud pes povel nakonec vykoná (i když pomalu), nejen že ho nesmíme pokárat, ale měli bychom ho pochválit. Rychlost povelu urychlíme jiným jednáním. Rozhodně ale ne tím, že počkáme, necháme psa povel vykonat a po jeho vykonání ho pokáráme. Proč by k nám pes příště chodil? Vždyť z předchozího jednání mu je jasné, že když přijde, tak dostane ještě sprdunk. Taky by se mi nechtělo příště přijít, a tak bych to natahoval.

2. Chycení psa na vodítko, po vykonání povelu. Úplně nejhorší ještě k tomu je odejít domů z parku.
Proč by k vám měl pes běžet, když ví, že když přijde, tak ho cvaknete na vodítko, omezíte mu volnost pohybu a nebo ještě hůř odejdete domů a procházka (pro kterou žije) skončí a s ní i veškerá zábava. Po přivolání by měla vždy následovat pochvala psa, odměnění a opětovné uvolnění psa tak, aby si mohl jít opět hrát. Samozřejmě naším cílem je, abychom jednoho dne psa přivolali a mohli jít domů. Nemůžete to ale dělat při nácviku. Proto musíte přivolání trénovat a ne zavolat jen tehdy, když psa chcete skutečně odvolat. Pokud pes bude zvyklý na to, že ho devětkrát po zavolání pochválíte, odměníte a opět pustíte, určitě vám odpustí, když ho jednou pochválíte, odměníte a cvaknete na vodítko (když to je hold potřeba), rozhodně ne ale obráceně. Proto při odchodu z parku, ukončení procházky nebo ukončení psí hry, psa nejlépe v nestřeženém okamžiku odchytněte nebo poproste, ať ho chytí někdo, kdo má psa zrovna po ruce nebo použijte povel "lehni" (pokud ho ovládáte) k jeho zastavení. Časem se pak jistě dostanete k tomu, že pes bude spolehlivě reagovat na povel a až bude výcvik dokončen, budete moct cvakat psa na vodítko i po přivolání.

3. Opakování povelu.
Pokud opakujete povel, který už jste jednou zadali nebo ho, nedej bože, neustále křičíte znovu a znovu, pak povel naprosto znehodnocujete. Psovi tím jen říkáte: "Jen si čuchej. Vždyť víš, že já zařvu ještě pětkrát, než se rozeběhnu a dám ti pohlavek". Povel tak ztrácí svojí hodnotu a já říkám, že "podléhá inflaci". Spíše až hyperinflaci. Čím víc ho je, tím menší má hodnotu.
Proto povel vyslovte vždy jen jednou, počkejte zprvu třeba dvě vteřiny (časem jen třeba 0,5 vteřiny) a pokud pes do té doby nezareaguje, tak se seberte, ideálně se i rozeběhněte a jděte ho donutit povel vykonat. Chyťte ho,  "potrestejte" (několika škubnutími za obojek), nešetrně ho dotáhněte na místo, odkud jste volali, posaďte ho před sebe do polohy, ve které by měl být v případě, že povel vykoná ideálně, tam ho pohlaďte a uvolněte ho. Dál už nekázeň neřešte a regenerujte na další sprint. ;-) Těm, kteří psa takto doběhnout nemohou (senioři nebo ti, kterým pes začne utíkat a nenechá se chytit) pomůže 10ti metrová stopovací šňůra (10m vodítko). Na "stopovačku", kterou pes za sebou táhne, dokážete šlápnout i když máte chrta nebo nemůžete běhat. Jak používat stopovačku při nácviku přivolání si určitě řekneme, ale někdy jindy.

středa 27. března 2013

Přivolání (třetí fáze)

První fáze - stimulace psa na zavolání a vysvětlení povelu "ke mně"
Druhá fáze - vynucení si splnění povelu i při neochotě psa povel splnit
Třetí fáze - trénink a simulace obtížných situací

První a druhou fázi jsme si popsali v předešlých příspěvcích. Pokud pes už reaguje na povel "ke mně" a v naprosté většině případů splní povel tak jak má, můžeme povel začít trénovat v opravdu těžkých situacích. Pokud chceme tento trénink provádět, musíme mít ale stále na paměti, že psa buď musíme pochválit a odměnit nebo "potrestat" za jeho nesplnění (korekce). Stále si nemůžeme dovolit nechat reakci psa na povel bez naší odezvy.

Při tréninku úmyslně vyvoláváme situace, kdy si pes hraje s ostatními psy nebo je jinak značně rozptýlen. Při odvolání psa ze hry povelem "ke mně" je pak důležité, aby v případě splnění povelu byla pochvala velká, úderná a rychlá tak, abychom mohli psa rychle vrátil zpět do hry (jako formu odměny). Tímto mu dáváme jasně najevo, že pokud povel splní rychle, rychle si bude moci opět hrát. Pokud povel nesplní, celý proces bude delší, méně příjemný a stejně se mu nevyhne. Klubko hrajících si psů v parku je pro tuto fázi ideální trénink. Psovi se nechce přerušit hru (velké rozptýlení psa) a stejně tak je ale navrácení zpět do hry obrovská odměna pro psa, které můžete využívat.

Pokud pes povel nesplní napoprvé, povel neopakujeme, psa doběhneme, chytíme a provedeme korekci* - opakovaným škubnutím za obojek. Poté ho nešetrně (aby to psovi nebylo příjemné) dovedeme na místo, odkud jsme volali a posadíme psa před sebe. Tímto celá korekce skončila a dál jeho nekázeň neřešíme. Naopak psa musíme opět odreagovat a oddělit tak již ukončený trénink jednoho povelu. Zde můžeme dát psovi nějaký jednoduchý povel, který jistě vykoná, abychom ho za něj mohli opět pochválit a ze psa spadl stres. Z polohy v sedě u vaší nohy pak psa opět uvolníme a vrátíme ho zpět do hry. Po čase povel opakujeme.

Tímto postupem psovi říkáme, že povel vykonat musí, protože jinak příjde korekce a stejně se vykonání povelu nevyhne. Pokud ale povel splní, bude pochválený, dostane odměnu a rychle se vrátí zpět do hry. Pes po čase pochopí, co se po něm chce, že jinudy vlak nejede a bude vyhledávat příjemnější cestu.

* Korekce musí být úměrná věku psa, jeho povaze, sebevědomí a fázi tréninku, ve které se nacházíte. Pro korekci obecně platí, že při vysvětlování povelu korekci skoro nepoužíváme a necháme psovi čas, aby našel cílenou polohu sám, ve které ho následně odměníme. Když už na polohu reaguje, můžeme začít s lehkou korekcí v polohách, které nejsou žádoucí, nebo při nepozornosti psa. Pokud pes na 100% ví, co po něm chceme, a jedná se tedy čistě o jeho nekázeň nebo nepozornost, korekce může být relativně razantní. Pokud pes určitý povel ovládá, ví že při porušení nebo nesplnění povelu příjde korekce a stejně je pro něj lepší povel nesplnit (například uteče od nohy za psem, vběhne do silnice nebo se při velkém rozptýlení zvedne, když má povel "zůstaň") pak musí být korekce opravdu razantní, aby žádné rozptýlení (fena, jiný pes, zvěř) psovi nestála za porušení námi nastavených mantinelů.

Velmi stručně jsme si tedy popsali postup, jakým lze psa naučit povel "ke mně" a jak ho vyžadovat. V příštím příspěvku se pak pokusím popsat ty největší chyby, kterých se často chovatelé dopouštějí při nácviku nebo vyžadování povelu "ke mně".

pátek 15. března 2013

Přivolání (druhá fáze)

Základ jsme si už v podstatě řekli. Nyní jde o to, aby pes postupně začal reagovat na povel "ke mně" a aby jsme mu vysvětlili, že povel musí splnit vždy.

Povel "ke mně" jsme nejprve používali jen když byla 80% šance, ze pes přiběhne a teprve tehdy, když už byl pes relativně blízko u nás. Pravidlo 80 % zatím zachováme, ale vzdálenost, kdy povel použijeme, postupně prodlužuje až dosáhneme toho, že nebudeme na psa volat jménem, ale řekneme pouze povel. Stále ale budeme hrát velké divadlo, když psa přivoláváme.

V dalším kroku budeme postupně vytvářet náročnější a náročnější prostředí, ve kterém pes musí povel vykonat. Klíčové jsou dvě věci. Musíme postupovat pomalu po malých krůčcích. Nelze nic uspěchat. Pokud se o to pokusíte, zpravidla vás to posune o několik kroků zpět. Úplně nejdůležitější je ale opět naše důslednost. Stále platí, že po každém povelu "ke mně" musí přijít buď velká pochvala a odměna nebo korekce. V této fázi je důležité, abychom vždy reagovali na psí odezvu na povel a to ať už je kladná nebo záporná. Postupnými kroky se tímto způsobem dostanete až do takových situací, kdy je pes opravdu hodně rozptýlen a vykonávat povel se mu vůbec nechce.

Teorie je, jak jste jistě pochopili, vcelku jednoduchá.  Samotné provedení je ale mnohem náročnější. Vyžaduje čas, vaši trpělivost a důslednost. Nenechte se vyprovokovat k použití povelu v situacích, kdy je evidentní, že pes povel nevykoná a vy nejste schopni povel nějakým způsobem vymáhat. Tyto situace je dobré uměle vyvolávat tak, abyste na psa měli nějakou páku. Rozhodně tedy není dobré dávat psovi povel "ke mně" (ve fázi učení), když nemáte připravenou odměnu nebo se v případě jeho nesplnění nejste schopni nebo ochotni ihned rozeběhnout za psem a provést korekci. V této fázi výcviku je tedy nutné, abyste přemýšleli nad situacemi, kdy povel použijete. Pokud se udržíte, jistě se časem dostanete do fáze, kdy pes povel vykoná v 99 % situacích.

čtvrtek 7. března 2013

Přivolání (první fáze)

Přivolání psa je jeden z nejtěžších povelů vůbec. Naučit psa povel "ke mně" tak, aby přišel vždy a za každých okolností není vůbec lehké. Abyste povel zvládli, musíte být důslední, velmi trpěliví a hodně vytrvalí. Pokud chcete psa povel naučit, tak ho nejprve dlouho nebudete moci vůbec použít. To bývá v začátcích problémem pro hodně lidí. 

Teorii opět rozdělíme do několika částí. V té první si povíme, jak v psovi vytvořit základní návyk,  aby k vám přiběhl na zavolání a postupně mu budeme vysvětlovat co to znamená povel "ke mně". 

Ze začátku nepoužívejte povel "ke mně"
Abychom psa povel naučili opravdu spolehlivě, zapomeňte na pár měsíců, že ho budete vůbec používat. To je pro většinu lidí to nejtěžší. "Jak ho mám teda asi chytit na vodítko, když chci jít domů?" je ta nejčastější otázka, když někomu zakážu povel používat. Přitom to je ta největší chyba, kterou můžete udělat. Nikdy nechytejte psa na vodítko, potom co ho přivoláte (viz Nejčastější chyby). Pes k vám logicky už chtít nebude. Vždycky když k vám přijde, vy mu omezíte jeho svobodu, chytíte ho na vodítko a "nejlíp" ještě odejdete domů. Pes pak logicky nechce přijít, protože ví, že to pro něj bude jen nepříjemné. "Ke mně" by mělo být něco jako kouzelné slovíčko. Když ho vyslovím, pes se musí rozeběhnout ke mně. Pokud pes na povel nereaguje, nemá cenu ho používat a povel si "kazit". Smiřte se proto s tím, že povel prostě nějaký čas (dlouhý čas) nebudete vůbec používat. Pokud psa potřebujete chytit, použijte povel "lehni". Opět ale pouze za předpokladu, že ho váš pes už spolehlivě ovládá, tak jak jsem popisoval v předchozích příspěvcích. Pokud si nejste jisti vykonáním povelu opět nemá cenu si povel "kazit". Zvláště pak štěňata se vyplatí chytit v nestřeženém okamžiku (bez povelu) nebo je jednoduše doběhnout. Pokud máte malého prcka a jste v parku s normálními lidmi, poproste  jiného pejskaře, s kterým si ten váš třeba zrovna hraje, jestli by si mohl přivolat svého psa a chytit vám vaše štěně. Jo... maté pravdu, budete vypadat jako ***, ale bohatě se vám to vyplatí. Za pár měsíců, když budete důslední, bude váš pes jeden z mála, který se v moment vyslovení povelu "ke mně" otočí a vyrazí k vám i přesto, že je v klubku dalších psů. 

Jak tedy začít?
Trénujte opět nejprve v klidném prostředí. Nejprve v bytě, po čase v parku, kde nikdo jiný není. Začněte tím, že psovi ukážete, že vždy když k vám přiběhne, tak to pro něj bude příjemné. Pes musí být samozřejmě vždy pochválen a následně odměněn nejčastěji pamlskem, u některých psů pak hračkou a následnou hrou. Pamlsky ale fungují v 90 % nejlépe. Začněte tak, že si sednete na bobek zatleskáte, zavoláte na psa JEHO JMÉNEM a získáte jeho pozornost. Zkrátka "udělejte divadlo", cokoliv, aby k vám pes přiběhl a vy jste nemuseli použít povel "ke mně". Pokud pes není ničím rozptýlen, měl by se za vámi rozeběhnout, protože pokud jste v jeho výšce (blízko země), pes tuší že si s ním budete hrát. Když pes přiběhne, hodně ho pochvalte a odměňte ho. Toto cvičení opakujte mockrát. Jde o to, aby pes pochopil, že vždy když ho zavoláte, tak něco dostane. Jednoduchou dedukcí, z toho plyne, aby jste psa nevolali, pokud nemáte nic dobrého v kapse. Samozřejmě se časem dostaneme k tomu, že pes bude vykonávat povel i tehdy když mu nic nedáte. Pokud toho ale chcete docílit, tak v této fázi pes musí být vždy odměněn, když k vám přiběhne na vaše zavolání. Toto cvičení určitě cvičte nejméně týden až dva. Pokud necvičíte každý den trošku, tak ještě déle, dokud pes nebude spolehlivě reagovat na vaše zavolání (stále bez povel "ke mně"!).

Vysvětlení povelu "ke mně"
Když docílíte, že psa přivoláte na vyslovení jeho jména a výše zmíněného hraní "divadla" bez povelu "ke mně", tak začneme psovi jeho reakci spojovat se správným povelem. Budete tedy opakovat výše zmíněné cvičení a postupně přidávat povel "ke mně". Sednete si na bobek, zavoláte, zatleskáte a jelikož už pes ví, že něco dostane rozeběhne se k vám. Když už je 80% pravděpodobnost, že pes na zavolání přijde až k vám a nic jiného co by ho z jeho trasy mohlo vychýlit ho nerozptýlí, tak těsně předtím než doběhne (metr nebo dva od vás), doplňte povel "ke mně". Cvičení opět mockrát opakujte a povel "ke mně" postupně říkejte dřív a dřív. Postupně tak protahujte vzdálenost. Povel tedy vyslovíte, ne když je pes od vás dva metry, ale když je od vás tři, čtyři, a více. Vždy ale dbejte na to, aby jste povel vyslovovali jen tehdy, když si jste nejméně z 80 % jistí, že k vám pes přiběhne. 




pátek 22. února 2013

Lehni (třetí fáze)

V první fázi jsme psovi vysvětlili, co po něm chceme, když mu dáme povel "lehni". V druhé fázi jsme mu řekli, že povel musí vykonat i tehdy, když je něčím rozptýlen a chce dělat něco jiného. V poslední fázi budeme prodlužovat vzdálenost tak, aby pes byl schopný vykonat povel i na dálku a budeme ho zdokonalovat tak, aby ho vykonal ať se děje co se děje. Zde teprve začínáme opravdu cvičit psa tak, abychom jednou mohli říci, že opravdu poslouchá. Ironií je, že tato fáze je metodicky snad nejjednodušší. Je ale velmi náročná na disciplínu a vytrvalost psovoda a to je největší problém. 

Třetí fáze je pouze o důslednosti. Jestliže v první a druhé fázi byla vaše důslednost důležitá, v této nejde v podstatě o nic jiného. Psovi jednoduše postupně a po malých krůčcích prodlužujeme vzdálenost a/nebo mírně ztěžujeme podmínky, v kterých musí pes povel vykonat (více psa rozptylujeme). Důležité ale je postupovat pomalu a dělat malé kroky. Zde, stejně jako snad vždy při výchově psa, platí, že pokud se nám něco nedaří, je potřeba se vrátit o několik kroků zpět a postupovat pomaleji. Klíčové pro úspěch je, že vždy po povelu musí nastat vaše reakce. Je jedno jaká bude, jestli kladná nebo záporná. Vždy ale musí přijít vaše odezva. To znamená, že vždy když vyslovíme povel, tak podle toho, zda pes povel splní nebo ne, přichází buď pochvala a odměna nebo korekce a vynucení povelu. 

Předpokladem pro prodlužování vzdálenosti a ztěžovaní podmínek pro výkon povelu je, že pes 100 % ovládá povel ve vaší blízkosti. To znamená, že si v 95 % nebo větší pravděpodobností lehne, když dáte povel "lehni". Pokud toto ovládáte teprve tehdy, můžete přejít k třetí fázi. V tuto chvíli vás pes více než kdykoliv předtím bude testovat. Je mu jasné, že povel musí vykonat, když je na vodítku nebo případný pohlavek se vznáší přímo nad jeho hlavou. Pokud ale bude tři metry od vás, pes už moc dobře ví, že musíte udělat tři kroky, abyste napravili jeho případnou nekázeň, a moc dobře také ví, že jste strašně moc líní tvorové stejně jako on. Proto jistě bude zkoušet, zda korekce přijde i v tento, pro vás méně kontrolovatelný, moment. Je tedy naprosto klíčové, abyste mu dali jasně najevo, že korekce přijde vždy, když projeví nekázeň, ale stejně tak přijde i odměna a pochvala, pokud projeví cílené chování a tedy si lehne. Čím důslednější budete a žádnou z těchto situací neopomenete, tím rychleji výcvik půjde vpřed a pes si tento test dovolí jen opravdu občas. Vždy to ale jednou za čas zkusí i tak. Pak je nutné abyste neztratili fazonu a psa i tehdy, když si jednou za čas troufne vyzkoušet, zda i v tomto případě, když jste na druhé straně parku, telefonujete a máte na sobě šaty do divadla, se za ním při nesplnění povelu rozeběhnete, abyste mu jednu ubalili. Naopak, čím více nekázně budete tolerovat, tím více ji pes bude praktikovat. Nekázeň pak narůstá mnohem rychleji než počet prohřešků, které jste mu tolerovali. Nejen že si kazíte povel, ale velmi rychle ztrácíte u psa autoritu. Ruku v ruce se pak bortí vše, co jste psa naučili a pes si z vás začne dělat legraci. Zjistí totiž, že povel je jen prázdné slovo, pokud není na vodítku nebo v bezprostřední blízkosti. Právě zde většina majitelů pohoří. Zařídit, aby si pes lehl doma s pamlskem v ruce, když kolem není nic, co by psa zajímalo, dovede snad úplně každý. Nicméně jen vycvičený pes sebou sekne o zem i když je mezi deseti dalším psy na druhém konci parku. Zde proto začíná ten velký termín "výcvik psa", který je v podstatě jen otázkou disciplíny psovoda. Vůbec pojem "výcvik psů", je naprosto zcestný. Pes cvičit téměř nepotřebuje, to člověk se potřebuje vycvičit v tom, jak zacházet se psem. Naučení jednotlivých povelů je otázkou pár tréninků. Budování autority je ale nikdy nekončící proces, jehož základem je vaše DŮSLEDNOST.